Krize podle typu
I když žádné dvě krize nejsou úplně identické, ekonomické kolapsy jde rozdělit zhruba do následujících typů:
Fiskální: neschopnost vlády financovat svoje každodenní operace
Úvěrové: snížení dostupnosti úvěrů a půjček
Finanční: hodnota finančních institucí nebo aktiv náhle prudce poklesne
Měnová: panují pochybnosti o tom, zda centrální banka dané země má dostatek rezerv, aby udržela fixní směnný kurz
Ekonomický: země zažívá kvalitativní propad způsobený finanční krizí
Hyperinflace: extrémně rychlá doba inflace, obvykle způsobeno rychlým tiskem peněz
Supply Side Shock: neočekávaná událost, která změní dodávky výrobků, což vede k náhlé změně cen
Spekulativní bublina: prudký růst hodnoty aktiv určitého průmyslu, který je způsoben přehnanými očekáváními budoucího růstu
Krach na akciových trzích: náhlý pokles cen akcií na velké části trhu
První kolaps nastal v Římské říši v roce 202 př Kr. a dal by sel klasifikovat jako měnová krize. 235 let později, římská Říše zažila finanční krizi, způsobenou poklesem cen pozemků, díky čemuž bylo pro dlužníky obtížné splácet půjčky. Výsledkem je, že půjčky na úrok od bohatých se staly vzácností.
Níže vidíme přehled některých případů, v nichž se jeden z ostatních sedmi typů krizí odehrával buď globálně, nebo v konkrétní zemi.
Fiskální: Evropská dluhová krize trvá již od roku 2009, kdy Řecko, Portugalsko, Irsko, Španělsko a Kypr měl problémy se splácením státního dluhu.
Kreditní: krize začala v roce 1763 v Amsterdamu kolapsem Leenderta Pietera de Neufville a rozšířila se do Německa a Skandinávie.
Ekonomická: Během let 1050-1100 byla Evropa v ekonomickém propadu, hlavně kvůli tzv. Velkým invazím (především ze strany Vikingů). Tento ekonomický kolaps končí v 12. století s příchodem inovací v oblasti zemědělství a tkalcovství.
Hyperinflace: Mezi roky 235-285 n.l. císaři v římské říši devalvovali měnu raději, než aby dělali nepopulární rozpočtové škrty.
Supply Side Shock: V roce 1970, hlavní průmyslové země světa vstoupily do energetické krize, která se projevila jako citelný nedostatek ropy, stejně jako zvýšení cen paliv
Spekulativní bublina: Po několika letech rozkvětu internetového průmyslu začaly akcie v roce 1999 prudce klesat, což mělo negativní dopad na velké ekonomiky, včetně USA, Německa, Velké Británie a Itálie.
Stock Market Crash: Krach na Wall Streetu 1929, neboli černé úterý bylo nejničivějším krachem na burze v dějinách USA
Přežití kolapsů
I přes ničivé účinky krizí se ekonomika vždy byla schopna zotavit. Například, římská Říše zažívala měnové a hyperinflační krize v průběhu pěti století a řada zemí novověké Evropy čelila krizím po celé milénium své existence. Níže je uvedený seznam zemí podle počtu krizí, které každá země musela prožít a přežít.
1 krize: JAR, Izrael, Mexiko, Indonésie
2 krize: Indie, Chile, Thajsko, Nový Zéland
3 krize: Austrálie, Kanada, Japonsko, Brazílie, Ukrajina, Lotyšsko, Estonsko, Litva
4 krize: Argentina, Andorra
5 krizí: Čína, Rusko, Rumunsko
6 krizí: Alžírsko, Maroko, Libye, Tunisko, Švédsko, Norsko
7 krizí: Finsko
8 krizí: Irsko
9 krizí: Makedonie, Albánie, Bosna a Hercegovina, Turecko, Bulharsko, Srbsko
10 krizí: Chorvatsko, Švýcarsko, Německo, Chorvatsko, Kypr, Slovinsko
11 krizí: Rakousko, Řecko, Nizozemsko
13 krizí: Španělsko, Itálie, Portugalsko
26 krizí: Spojené státy americké
Na Spojených státech je unikátní, že za pouhých 239 let existence stihly zažít dvojnásobný počet krizí než Španělsko, Itálie a Portugalsko, které jsou jako společenstva mnohem starší. To odpovídá zhruba jedné krizi za 9 let! V průběhu let si Spojené státy vytvořily hospodářský cyklus boom-a-krach, počínaje Panikou ze selhání bank roku 1819. Tyto cykly se mění s intenzitou a časem . S ohledem na sílu americké ekonomiky a sofistikovanost jejích kapitálových trhů, v USA je schopna dosáhnout kratších ekonomických cyklů, jelikož svou politiku dokáže flexibilně upravit podle toho, zda ekonomika expanduje či klesá. Podle této cyklické teorie bychom mohli očekávat další americký ekonomický kolaps okolo roku 2025, možná i o dost dřív.
Modely vývoje v minulosti
Když v 18. a 19. století v Evropě začala průmyslová revoluce, rozestupy mezi jednotlivými ekonomickými kolapsy se začaly mnohem zkracovat. Místo do té doby běžného 100-200letého intervalu mezi krizemi se v 19. století ujal akcelerační trend, takže krize začaly přicházet přibližně jednou za desetiletí. Je zřejmé, že ekonomické kolapsy začaly být nejen mnohem častější, ale také o to více rozšířené. První instance globální krize byl zaznamenána v celé Evropě a USA v letech 1873-1879, přičemž spousta zemí zažila dopady celosvětové cenové recese, pro niž se ujal název Velká deprese. Více než o sto let později, akciové trhy po celém světě havaroval během Černého pondělí, které začalo v Hong Kongu. Současný pokrok v oblasti technologií a telekomunikací zkrátil vzdálenosti mezi zeměmi. V důsledku toho se účinky událostí, a to jak dobrých a špatných, šíří daleko rychleji a někdy před nimi není útěku.
Zdroj: HowMuch.
