Při oficiálním předání daru od ÖBB muzeu zmínila Katrin Vohlandová, vědecká ředitelka NHM, že výstavba nové železniční infrastruktury měla na muzeum pozitivní vliv už dříve: „Willendorfskou Venuši vydala země už v roce 2008 během stavebních prací na železniční trati ve Wachau.“
A nyní právě dvoukolejné prodloužení pottendorfské trati z Vídně-Meidlingu do Wiener Neustadtu vyneslo na světlo významné sídliště z doby bronzové na místě stanice Ebreichsdorf.
Žlutý kov ovlivnil i společenské postavení
„V dějinách hrálo a stále hraje zlato se svou barvou připomínající slunce významnou roli v rituální sféře, a kromě náboženské sféry zůstávalo často vyhrazeno císařům, králům a nejvyšším hodnostářům,“ objasňuje Grömerová, ředitelka prehistorického oddělení Přírodovědného muzea ve Vídni (NHM), která se na výzkumu zlatého pokladu významně podílela.
Proto mohl případný nositel zlatého oděvu, k němuž pravděpodobně patří i nějaký druh šátku, zaujímat i mimořádné postavení ve společnosti. Grömerová, odbornice na archeologický textil, zdůrazňuje, že nález nezapře umělecké a vysoce odborné zpracování.
PSALI JSME: Skládal zkoušky na hledače pokladů. A našel ho
„Provedení předmětů svědčí o smyslu pro estetiku,“ zdůrazňuje. Nalezené zlaté nitě rovněž naznačují, že zlatý poklad byl zakopán při rituálních úkonech. Po podrobné analýze svazku nití našli vědci z NHM Vídeň důkazy, že zlaté nitě tvůrci vetkali do textilie.
Grömerová předpokládá, že byly použity na vysoce kvalitní zlatem protkané oděvy, nejspíš vyhrazené náboženským hodnostářům nebo jiným vysoce postaveným osobám. „Srovnatelné textilie se dnes nacházejí například v katedrální pokladnici v katedrále svatého Štěpána, ve starých liturgických rouchách,“ vysvětluje Grömerová.
Zlaté nitě považuje „pravděpodobně dokonce za nejcennější část zlatého pokladu. „Musíte si představit, že nitě, tenké asi 0,7 milimetru, vznikly bez moderních nástrojů. Takže výroba nití a pak i jejich vplétání do textilií bylo tehdy nesmírně obtížné a složité,“ říká.
Experti určili přesné techniky zpracování. Jen zlatou mísu zdobilo asi 1 500 puncovních značek neboli otisků. Její zlato se od ostatních předmětů liší tím, že má mírný červený nádech. „O to se postarala dodatečná úprava mědí,“ upozorňuje Binderová.
PSALI JSME: Modrozub podnítil hledačskou horečku
DNA zklamala
Očekávání analýzy DNA se bohužel nenaplnila. Výzkumný tým by rád zjistil, v jakém nosném materiálu tvůrci zpracovali dochované zlaté nitě zapracovány, například zda šlo o živočišnou nebo rostlinnou látku. „Když lze dnes získat DNA i z neandrtálských jeskyní, proč to neudělat i zde?“ ptal se.
Podmínky v ebreichsdorfské půdě však zřejmě nebyly dostatečně dobré na to, aby se genetický materiál uchoval po celá tisíciletí. Podařilo se alespoň zjistit, že umělci z dávnověku sáhli po několika tkalcovských technikách a že použili nejméně tři různé textilie, velmi kompaktně složené a svázané jako svazek zlatým páskem.
Do vlastnictví Přírodovědného muzea přešly nejen senzační zlaté poklady, ale také více než 200 banánových krabic s nalezeným materiálem z oblasti osídlení, která se rozkládá na ploše asi osmi hektarů. Pravděpodobně šlo o osadu s nejméně 15 domy; vyvýšená centrální budova s dalšími sloupy naznačuje shromažďovací sál.
Archeologové objevili poháry a další keramiku, předení a tkalcovské náčiní, ale také zvláštnosti, jako jsou přísavné láhve. Bronzový nůž o délce 25 cm svědčí o obchodních stycích s bavorským regionem. A další možný náznak náboženských rituálů: Oblast bývalého říčního toku skrývala jehlice a nože z barevných kovů, které mohly být obětovány říčním božstvům.
PSALI JSME: Dánský zlatý poklad skrýval nejstarší odkaz na boha Ódina
„Na projektu mě nejvíce fascinuje, že z lokality Ebreichsdorf můžeme vypovědět tolik o životě lidí, o komunitě,“ podotýká Binderová.
Co přesně motivovalo lidi před třemi tisíci lety k zakopání pokladu na místě osady, se pravděpodobně nikdy s jistotou nedozvíme – tehdy se ještě nepořizovaly písemné záznamy. Lze předpokládat, že soubor skončil v zemi na počest nějakého božstva nebo byl ukryt kvůli nebezpečí.
Další zajímavé poznatky by mohlo přinést zkoumání vzorků půdy, na kterém se podílí univerzita v Innsbrucku. V blízké budoucnosti tedy pravděpodobně nebude kolem nálezu klid. „Vyhodnocení vlastně nikdy nekončí, ale stále se rozšiřuje a zdokonaluje,“ říká také Alexandra Krennová-Leebová, vědkyně z Vídeňské univerzity, jež se postarala o kulturní analýzy předmětů.
(Dokončení)
PSALI JSME: Zlato z Krkonoš: Ze zlatého pokladu superpoklad (1.)
(plk)
