Do podzemního trezoru vede řada dveří, každé o tloušťce 30 centimetrů. Trezor by se zaplavil, pokud by se tam někdo vloupal, protože senzory by při odcizení zaznamenaly jakoukoli změnu uložené hmotnosti. Jak se zlaté cihly Říšské banky do madridského podzemí dostaly?
Skotský list The Sunday Post zmiňuje, že zlato uloupené v Evropě nacistickým Německem během 2. světové války bylo ukládáno v bankovních trezorech od Švýcarska přes Portugalsko po Vatikán. Desetiletí vyjednávání trvalo, než se zlomek z tohoto zlata vrátil původním vlastníkům.
A nyní španělská Asociace pro obnovu historické paměti říká: „Chceme aby se kontroverzní slitky prodaly a za inkasované peníze vznikly památníky těm, kteří byli deportováni do koncentračních táborů.“
Asociace, která podporuje rodiny, jejichž blízcí byli zavražděni během Španělské občanské války nebo během Francovy diktatury tvrdí, že v německých koncentrácích zemřelo téměř pět tisíc španělských republikánů. A ve válce nejméně půl milionu lidí.
PSALI JSME: Zlato uloupené nacisty v Evropě je stále v portugalských devizových rezervách
Centrální banka požadavek asociace odmítla komentovat, ale Pablo Martín Aceña, odborník na ekonomickou historii a autor knihy Pohyby španělského zlata během druhé světové války, uvedl, že slitky, které zůstaly v centrální bance, nebyly uloupeny z žádné evropské země, ale pocházely ze zdrojů tehdejší (říšské) německé centrální banky (Reischsbank).
„Neexistuje žádný náznak, že by ty cihly byly uloupeny. Španělsko potřebovalo zlato, protože během občanské války republikáni poslali velkou část zlata do Sovětského svazu, aby se ho nezmocnil diktátor Franco,“ řekl odborník listu The Sunday Post. A Rusové zlato samozřejmě po vítězství generála Franca nevrátili.
Podle archivních údajů vláda druhé Španělské republiky poslala v roce 1936, krátce po vypuknutí občanské války, do Moskvy téměř 73 procenta devizových rezerv země, což bylo přesně 510 tun zlatých ingotů. Zbytek, 193 tun, byl přesunut do Francie a vyměněn za hotovost.
PSALI JSME: Největší loupež v dějinách: Jak nacisté ukradli evropské zlato
Slitky s nacistickými emblémy v trezorech španělské centrální banky oficiálně pocházejí z válečného obchodu, kterými Německo platilo za vzácnou wolframovou rudu potřebnou pro jeho zbrojní průmysl. Po válce, na příkaz komise zřízené vítěznými Spojenci, Španělsko část zlata vrátilo. Mohlo si ponechat jen to, o kterém si vítězné velmoci myslely, že nepocházelo z okupovaných evropských zemí.
Do roku 1945 Španělsko získalo z Německa asi 123 tuny zlata v poválečné hodnotě asi 140 milionů dolarů. USA odhadují, že 72 procent zlata získaného Španělskem – v hodnotě asi 100 milionů dolarů – bylo uloupeno v zemích, které během 2. světové války okupovaly Hitlerovy armády.
Zdlouhavá poválečná vyjednávání Spojenců se Španělskem o restituci zlata pak vedla k dohodě z roku 1946, podle níž měl Madrid vrátit německá aktiva v hodnotě 25 milionů dolarů. V roce 1948 Španělsko nakonec souhlasilo se splacením části ze 30 milionů dolarů z uloupeného zlata Nizozemsku.
PSALI JSME: V příbězích kolem nacistického zlata na sebe narážejí mýty a fakta
Spojenci o zbytku prohlásili, že Španělsko nemohlo vědět, že jde o uloupené zlato. Pak se naplno rozjela studená válka a Spojené státy nechtěly Španělsko izolovat, protože se obávaly, že by to mohlo vést k druhé občanské válce, případně umožnit komunistům získat moc. Proto od roku 1950 normalizovaly vztahy s Francovou diktaturou a požadavky na vrácení zlata byly zmrazeny.
Na rozdíl od Německa, Itálie nebo Argentiny pak Španělsko fašistickou minulost neřešilo a dokonce v roce 1977 přijalo zákon o amnestii, který zakazoval retrospektivní stíhání zločinů diktatury.
Až v roce 2019 španělská vláda odstranila ostatky generála Franca z pompézního mauzolea u Madridu s tím, že připomínka diktátora hanobí Španělsko. A loni byly z mauzolea odstraněny i ostatky zakladatele fašistické Falangy Prima de Rivery.
PSALI JSME: Jak Československo přišlo o předválečný zlatý poklad
(rek)
