„Když se ohlédneme za současnými událostmi, uvědomíme si, že znamenaly přechod od globální ekonomiky založené na dolarech a kryté finančními aktivy k měnám založeným na komoditách. Čeká nás změna od zajištění čistě finančního charakteru ke komoditnímu. Právě kolaterál je zárukou celého finančního systému,“ tvrdí autor.
Konec finančně založeného systému podle jeho názoru urychluje geopolitický vývoj. „Západ se zoufale snaží sankcemi donutit Rusko k hospodářskému podřízení, ale daří se mu pouze zvyšovat ceny energií, komodit a potravin proti sobě,“ píše.
„Centrálním bankám nezbude nic jiného než nafouknout své měny, aby to všechno zaplatily. Rusko místo toho navazuje rubl na ceny komodit prostřednictvím pohyblivé vazby na zlato a Čína již prokázala pochopení pro inflační hru Západu tím, že si v posledních dvou letech vytvořila zásoby komodit a základních obilovin a nechala svou měnu vůči dolaru růst,“ uvádí Macleod.
Zde je ale třeba autora poopravit, protože Ruská centrální banka mezitím oznámila, že přestane nakupovat zlato za pevnou cenu, protože došlo k „významné změně tržních podmínek“. „Čína a Rusko nejdou cestou inflačních měn Západu,“ píše Macleod, „místo toho směřují ke strategii zdravějších peněz s vyhlídkou na stabilní úrokové sazby a ceny, zatímco Západ zrychluje opačným směrem.“
PSALI JSME: Ruská centrální banka přestane nakupovat zlato za pevnou cenu
Alasdair Macleod se domnívá, že USA nejenže špatně pochopily situaci v Rusku, pokud jde o jeho ekonomiku, ale mylně uvěřily ve vlastní moc, když uvalila sankce na Rusko a Putinovy oligarchy. „Dosáhly sice částečné blokády objemu ruského vývozu, ale kompenzace přišla v podobě vyšších jednotkových cen, z čehož těžilo Rusko, a západní alianci to stálo náklady,“ vysvětluje ekonom.
Podle něj nelze uvalit sankce na nejdůležitější světový zdroj vývozu energie a okrajového dodavatele celé řady komodit a surovin, včetně obilí a hnojiv, aniž by to poškodilo všechny kromě zamýšleného cíle. „Ještě horší je,“ píše Macleod, „že zamýšlený cíl má v Číně mimořádně mocného přítele, s nímž je Rusko partnerem v největším světovém hospodářském bloku – Šanghajské organizaci pro spolupráci – ovládajícím rozvíjející se trh s více než 40 procent světové populace.“
To je, jak se autor domnívá, budoucnost, zatímco minulostí jsou západní represivní daně, ekonomiky ovládané státem a jeho byrokracií, antikapitalistický socialismus a „kouzelné stromy peněz, které to všechno pomohou zaplatit“.
Západ podle Macleoda nemá jinou politickou možnost, než se pokusit sankce ještě zpřísnit. Reakce Ruska je však podle něj pro západní finanční systém zničující: „Dvěma jednoduchými prohlášeními, kterými váže rubl na zlato pro domácí úvěrové instituce a trvá na tom, že platby za energie budou přijímány pouze v rublech, oznamuje konec éry fiat dolaru, která vládla světu od pozastavení Bretton Woods v roce 1971 až do současnosti.“
PSALI JSME: Finanční zločin roku 1971: Konec brettonwoodského systému
Trvání Ruska na tom, aby dovozci jeho energií platili v rublech, a nikoli v dolarech nebo eurech, je podle Macleoda „významnou událostí, která přímo zpochybňuje roli dolaru“. EU má podle jeho názoru na výběr buď nakupovat zemní plyn a ropu za rozumné rublové ceny, nebo vyhnat ceny v eurech nahoru a stejně nedostat dost na to, aby to udrželo její ekonomiky v chodu a občany v teple a mobilitě.
Macleod připomíná, že všechny západní centrální banky, které si dopřály kvantitativní uvolňování (QE), mají stejný problém: „Naproti tomu ruská centrální banka a Čínská lidová banka žádné QE neprováděly a mají čisté rozvahy. Růst úrokových sazeb v západních měnách je jistější a jejich výše ještě větší kvůli agresivní reakci Ruska na západní sankce. To urychluje bankrot celého západního bankovního systému.“
Putin si podle autora vzal za vzor Nixonovu a Kissingerovu dohodu se Saúdy z roku 1973, podle níž se za ropu platí pouze americkými dolary, a využil své dominantní role v OPEC k tomu, aby přinutil ostatní členy k jejímu dodržování: „Rusko jako největší světový vývozce energie nyní říká, že bude přijímat pouze rubly, a opakuje tak pro rubl strategii petrodolaru. A dokonce i Saúdská Arábie se nyní ohýbá po větru a přijímá za svou ropu čínské renminbi, čímž symbolicky odtikává čas petrodolarové dohodě.“
Dokončení zítra.
PSALI JSME: Zlato a měnová politika „říše podvodu“
(luk)
