Zlato (oz) / USD
1 912,70
0,54 %
Jistota ve vlastních rukou
0

Ryzost zlatých mincí si římští císaři hlídali

O stříbrných mincích starověkého Říma platí, že zdání klame. Navenek vypadají jako zcela ryzí, důkladnější analýzy ale ukázaly, že uvnitř bývají ke stříbru přimíchány jiné kovy. Římané záměrně obohacovali povrch svých stříbrných mincí, aby „skryli“ skutečnost, že je v nich hodně mědi. Britské vědce zajímalo, zda podobně Římané „kazili“ i své zlaté mince, a pokud ano, tak v jakém rozsahu.

Římané posílali do Británie mince, aby zaplatili své vojáky a úředníky. V dobách císaře Hadriána bylo v Británii na 15 tisíc římských legionářů, z nichž každý dostával roční plat 300 denárů. Zlatým mincím se říkalo „aurei“, uvádí popisek k exponátu v Britském muzeu v Londýně. Foto: Pavel Lukeš

Odborníci z univerzit v Oxfordu a Warwicku podrobili prověrce platidla tří římských císařů, Tibéria (vládl v letech 14-37), Hadriána (117-138) a Juliána II. (360/361-363). K měření ryzosti jejich zlatých mincí použili Britové mionovou rentgenovou emisní spektroskopii.

Při ní se na předmět vystřelují částice zvané miony, které atomy uvnitř předmětu zachytí. Zpětně pak yyšlou rentgenové záření odpovídající příslušnému chemickému prvku. Tak lze zkoumat i vnitřek mince a zjistit, jaké kovy se v něm skrývají.

„Naše práce nám umožnila přesvědčivě prokázat, že vysoká ryzost, která je vidět na povrchu, odpovídá i složení jádra mince. Je to další svědectví o ekonomickém zdraví římské říše,“ komentoval podle webu PhysOrg výsledky výzkumu jeho vedoucí doktor George Green z Oxfordské univerzity.

Použití této techniky umožňuje vědcům prozkoumat elementární složení artefaktů hlouběji, než je možné jinými metodami, a přitom se vyhnout sebemenšímu poškození. Mionová rentgenová emisní spektroskopie také nevyžaduje důkladné vyčištění předmětu.

PSALI JSME: Platili Keltové Germánům za otroky zlatem?

Čištění některých artefaktů může ve skutečnosti vést k jejich poškození. Využití mionů se tudíž mimořádně osvědčilo při analýze předmětů pokrytých vrstvou bahna nebo zeminy, jako jsou předměty zachráněné z vraků lodí.

Adrian Hillier, vedoucí mionové skupiny ve Warwicku, shrnul přednosti nové metody: „Dokáže odebírat vzorky hluboko pod povrchem archeologických objektů. Nevyžaduje žádnou přípravu vzorku a nezanechává artefakt radioaktivní, což z ní činí ideální nástroj pro ty, kteří pracují na muzejních sbírkách.“

Kromě zjištění podpovrchové čistoty předmětu může také určit hloubku případné koroze na předmětu, rozpoznat chemické změny uvnitř artefaktu způsobené jedinečnými výrobními procesy. „Nebo odhalit, že předmět, o kterém jsme si mysleli, že je vyroben z jedné věci, je ve skutečnosti padělek vyrobený z jiné, a to vše bez jakéhokoli poškození,“ uvedl Hillier.

A závěr? „Máme za to, že kvalitu prestižních zlatých mincí si císařové hlídali, zatímco u stříbrných, používaných mj. k vyplácení žoldu početné armádě, kvalita kolísala podle toho, kolik mincí bylo třeba zajistit,“ podotkl doktor Green.

PSALI JSME: Archeologická senzace: Zlato na sponu dorazilo do Německa z Anglie před 3 800 lety

(plk)

Další z kategorie Zlato