Podle výsledků jde o nejstarší bezpečně datovaný nález drahého kovu v jižním Německu: Jeho původ spadá do doby přibližně 1800 let před naším letopočtem. Podle univerzity v Tübingenu pochází zlato pravděpodobně z jihozápadní Anglie a přestavuje „neobvykle rané svědectví“ o dalekých kontaktech s tak luxusními předměty.
Zlato z řeky
Badatelé pod vedením Raika Krausseho z Ústavu pro prehistorii a ranou historii na univerzitě v Tübingenu a Jörga Bofingera ze Státního úřadu pro ochranu památek proto nálezu přisuzují vysoký kulturně-historický význam.
„Řadí se do nepočetné skupiny šperků – prstenů a spon do vlasů – vyrobených ze zlatého drátu, které patří k nejstarším nálezům tohoto druhu ve střední Evropě,“ píšou archeologové ve své stati v posledním čísle časopisu Prehistorische Zeitschrift.
Archeologická senzace
„Nijak nepřeženu, když řeknu, že máme co do činění s archeologickou senzací,“ zhodnotila pro televizi SAT 1 Ulrike Schammaterová z univerzity v Bonnu.
Kromě zlata obsahuje spirála o průměru necelého centimetru asi 20 procent stříbra, méně než dvě procenta mědi a stopy platiny a cínu. Toto složení odpovídá přírodním slitinám typickým pro zlato vyplavované z řek. Struktura stopových prvků se podobá struktuře zlata z ložisek v okolí Cornwallu v jihozápadní Anglii, zejména z povodí řeky Carnon.
Pohřbili vysoce postavenou ženu
Nález tak pravděpodobně dokládá, že v první polovině druhého tisíciletí před naším letopočtem získali vliv na střední Evropu lidé ze severozápadní Evropy. Ženský hrob se nacházel v blízkosti dalších míst pohřbů ze starší doby bronzové a pravděpodobně souvisí s již delší dobu známým hradištěm na nedalekém Reustener Kirchbergu.
Archeologové zde již v roce 2019 objevili systém příkopů mnohem starší neolitické vesnice, jejíž vznik odhadují na 53. století před naším letopočtem. Výzkumem chtějí vědci rekonstruovat historii osídlení v údolí Horního Neckaru a Ammeru jako model pro celou střední Evropu.
Tradice pozdního neolitu
Ženu z hrobu ze starší doby bronzové pohřbili ve dřepu na boku a obrácenou k jihu. Tento typ pohřbívání patří pravděpodobně ještě k tradici pozdního neolitu ve střední Evropě.
Jediným předmětem nalezeným v hrobě nalevo od pohřbené ženy, přibližně ve výšce boků, byl právě spirálový svitek ze zlatého drátu. Mohl být používán jako ozdoba do vlasů a svědčí o vysokém společenském postavení nositelky.
Výzkumný tým stanovil datum pohřbu radiokarbonovým datováním kostí na období mezi polovinou 19. století a koncem 17. století před naším letopočtem. Uložení zesnulé tak bylo možné zúžit do starší doby bronzové.
(plk)
