Proto po něm toužily elity starověku, které si ho uměly opatřit, jak dokazují četné nálezy v Mykénách a Tróji. Odkud se ale zlato vzalo ve městech opěvovaných Homérem jako bohatých zlato?
Na tuto otázku hledá odpověď skupina vědců pod vedením profesora Ernsta Pernicky. Ředitel Centra archeometrie Curta Engelhorna v německém Mannheimu vyvinul jako chemik základní postupy pro využití přírodních věd v archeologii.
Od roku 2019 zkoumá původ mykénského zlata. Metoda, pod kterou se s fyzikem Moritzem Numrichem podepsal, otevírá nové pohledy na politické a ekonomické vztahy v době bronzové, a to nejen v Mykénách, ale i v Tróji.
PSALI JSME: The Observer: Všechno starověké zlato nemusí být pravé, varuje expert
Na jihu Řecka, kde v letech 1650 až 1100 př. n. l. vzkvétala tzv. mykénská civilizace, se žádná ložiska zlata nenacházela, vysvětlil Pernicka v listě Die Welt. „Jako dodavatelé přicházejí v úvahu tři oblasti: Pohoří Rodopy v Bulharsku, západní Anatolie v Turecku a také Egypt, kde se zlato těžilo jak na jihu, v Núbii, tak na východ od Nilu,“ upřesnil.
Množství drahých kovů, které se v době bronzové dostaly na Peloponés, je obrovské. Mezi nejznámější nálezy se řadí zlaté masky, které v roce 1876 vykopal v Mykénách německý archeolog Heinrich Schliemann. Patří do sbírek Řeckého národního muzea v Aténách.
Protože nebylo možné poklady vyvézt k analýze materiálu, Pernicka a jeho kolegové muzeum několikrát navštívili s malým přístrojem. Jde o laserové ablační zařízení vyvinuté na Spolkové vysoké technické škole v Curychu.
PSALI JSME: Midásův dotek
Toto mobilní high-tech zařízení využívá laserový paprsek k odpařování drobných součástí artefaktu – řádově miliontin gramu. Místo, kde vědci vzorek odeberou, není pouhým okem viditelné; není nijak poškozeno.
Tento chemický otisk však stačí k analýze na hmotnostním spektrometru v Curt-Engelhornově centru. Lze zkoumat nejen povrch jako při rentgenové fluorescenční analýze, ale také často odlišné složení podkladového materiálu. Výsledky umožňují srovnání s jinými zlatými předměty, jejichž původ je jednoznačně prokázán.
S tím souvisí další, politický problém. Egypt v současnosti odmítá povolit jakékoli analýzy archeologických artefaktů v zahraničí – například z hrobky faraona Tutanchamona. Jako náhrada se však nabízely egyptské sbírky v Uměleckohistorickém muzeu ve Vídni a v Egyptském muzeu v Berlíně, jejichž původ a stáří jsou v mnoha případech známy.
PSALI JSME: Ryzost zlatých mincí si římští císaři hlídali
Výsledky srovnání vědce ohromily. „Analýzy zlata v mykénských pokladech, které jsme zkoumali v Aténách, skutečně ukazují na původ v Egyptě,“ vyvodil první závěr Pernicka. „Je to říční zlato, takže bylo vyplaveno z ložiska zvětráváním,“ podotkl.
Už v 17. století př. n. l. mykénští vládci dovezli z Kréty mnoho vzácných předmětů a přibližně od roku 1450 př. n. l. se Mykéňané rozhodli politicky expandovat na Krétu, která do té doby kontrolovala námořní cesty ve východním Středomoří.
Odtud už byl jen malý krůček do Egypta, v té době významné mocnosti v podobě Nové říše. Písemné doklady i hmotné památky, jako je keramika nebo zbraně, dokládají přítomnost Mykéňanů v nilské zemi coby diplomatů a obchodníků.
PSALI JSME: Jak se Tutanchamon dostal k tunám zlata?
(plk)
Pokračování zítra