„Tento objev je skutečně k nezaplacení,“ říká Colleu na webu Greek Reporter. „Málokdo by tušil, že do podvodu může být zapojena i důvěryhodná vláda. Přesto byly ve Francii téměř deset let v oběhu padělané zlaté mince a stát to podle Colleua dokázal udržet v tajnosti, protože se spolehl na důvěru veřejnosti.“
V letech 1951 až 1960 francouzští ministři financí René Mayer, Antoine Pinay nebo Edgar Faure, ale celkem jich bylo devět, tajně povolovali výrobu a oběh padělaných zlatých mincí vydávaných Banque de France, jak podrobně popisuje Colleu ve své knize L’Or des Français. Příběh začíná v roce 1951, v náročném období pro francouzské finance po druhé světové válce.
PSALI JSME: Francie tajně repatriovala veškeré své měnové zlato
„Na konci války nám zbylo jen velmi málo zlata, protože všechno bylo použito na nákup munice,“ vysvětluje Colleu. Vzhledem k tomu, že Francie v roce 1945 podepsala brettonwoodskou dohodu, jejíž podstatou bylo napojení amerického dolaru na zlato a všech ostatních měn na dolar, hrálo zlato klíčovou roli při stabilizaci ekonomiky a udržování rovnováhy s dolarem.
„Odstoupili jsme od zlatého standardu a snažili jsme se následovat dolar,“ dodává Colleu. „Toto úsilí nabylo na naléhavosti, když si v letech 1952 a 1954 Francie vzala dvě půjčky vázané přímo na hodnotu zlata a Napoleony,“ což byly 20frankové mince s 90procentním obsahem zlata.
PSALI JSME: Finanční zločin roku 1971: Konec brettonwoodského systému
Ty se historicky ukázaly být odolnější než jiné zlaté mince vůči ekonomickým silám, jako například po Suezské krizi, kdy na rozdíl od jiných mincí „Napoleoni“ neoslabili. Tajný plán, jak uklidnit trhy, byl od samého počátku ilegální. Znovu se použil design starých 20frankových Napoleonů, které se přestaly používat v roce 1926.
Poté, aniž by o tom někdo informoval veřejnost, začaly mince s hlavou Napoleona I., jako měna zneplatněné v roce 1928, znovu přicházet do oběhu, aby pomohly stabilizovat ekonomiku. Na trh tak vstoupilo 37,5 milionu padělaných zlatých mincí, což je v dnešních numismatických cenách zhruba přes 500 miliard českých korun.
PSALI JSME: Kolik zlato skutečně stojí? Banque de France zná odpověď
Navzdory námitkám Generální rady Banque de France tato operace probíhala v přísném utajení. Rozhodnutí bylo tak tajné, že nebylo zmíněno ani ve výroční zprávě státní Správy mincí a medailí. Neexistuje ani nařízení centrální banky na jejich vydání, jak je obvykle normou.
„Bylo to veřejné tajemství,“ potvrzuje Arnaud Manas, vedoucí oddělení kulturního dědictví Banque de France. Poznamenává, že tuto informaci v roce 1976 probíral i parlament. Francouzská vláda vyrobila a distribuovala miliony padělaných zlatých mincí jen proto, aby pomohla Devizovému stabilizačnímu fondu udržet kontrolu na trhu se zlatem.
Dnes je pořizování kopií zrušené měny považováno za trestný čin.
PSALI JSME: Tajnosti pařížského zlata
(rek)
