
Starší makroekonomové a centrální bankéři se stále domnívají, že zlato do portfolia ČNB nepatří, že „již nemá žádnou faktickou hodnotu pro naplňování měnové politiky a neplní roli devizových rezerv v pravém slova smyslu.
Dále není dostatečně likvidní, těžko se prodává – většinou se neprodává vůbec. Navíc jsou s jeho držbou spojené vysoké náklady, protože se musí platit oprašování zlatých cihel v různých depozitářích“, jak se lze stále ještě dočíst na webu tuzemské centrální banky.
Současné vedení ČNB právě naopak zlato uložené v Londýně označuje za snadno obchodovatelné na světových trzích. Proto čas od času ČNB zlato půjčuje ostatním centrálním bankám, což generuje úrok, který výdaje na skladování pokryje. Zvláště když v posledních týdnech náklady na zapůjčení zlata vzrostly z méně než jednoho procenta na více než deset procent.
PSALI JSME: V Londýně střeží více než 9 000 tun zlata
Rudolf Marek