Rok 1972 není zmiňován náhodou, protože tehdy zlato uložené v New Yorku dosáhlo rekordního maxima 12 711 tun. V té době centrální banky celého světa skladovaly v Londýně 8 364 tuny zlata.
„Zdá se, že posun v tomto poměru se zrychluje a lze jej považovat za ukazatel poklesu finanční dominance Západu. Světové oficiální zlaté rezervy (bez zlata USA a Spojeného království, pozn. red.) uložené v New Yorku a v Londýně se nyní stabilizovaly na historickém minimu pouhých 22 procent,“ konstatuje numizmatický web Money Metals.
„Zlato je základem stability mezinárodního měnového systému,“ napsal v roce 2019 tehdejší prezident německé centrální banky Jens Weidmann. Není divu, že se žádná národní měna nikdy nestala světovou rezervní měnou bez podstatného množství rezervního zlata. Ať už to byla britská libra v 19. století krytá zlatem, nebo dolar po druhé světové válce navázaný na cenu zlata.
PSALI JSME: 267 966 zlatých cihel Bundesbank
Nejenže Západ ztrácí vliv na země Východu, které repatriují své zlato, ale nezápadní země rychle dohánějí Západ i tím, že hromadí víc zlata.
„Na základě výpočtů toho, kolik asijské centrální banky uchovávají zlata mimo oficiální záznamy odhaduji, že zbytek světa vlastní 18 643 tun zlata oproti 21 470 tunám na Západě. Docela brzy bude většina oficiálních zlatých rezerv ve vlastnictví nezápadních zemí, které zatím drží 46 procent světových zlatých rezerv,“ vypočítal nizozemský expert Jan Nieuwenhuijs.
Nelze přehlédnut, že přesun světových zásob zlata směrem na Východ kopíruje globální změny v ekonomické a vojenské síle obou stran. Jestli stále platí pořekadlo „Kdo má zlato, určuje pravidla!“, má se Západ čeho obávat. Určitě to nebudou pravidla, která budou fandit dolaru.
PSALI JSME: Měly by se USA vrátit ke zlatému standardu?
(rek)
