Toto rozhodnutí fakticky ukončilo tzv. brettonwoodský systém – poslední pokus o mezinárodní zlatý standard – a zahájilo novou éru plovoucích směnných kurzů mezi hlavními měnami namísto kurzů stanovených politickými činiteli.
Konec peněz krytých zlatem a pevných směnných kurzů byl kontroverzní, ale zůstává správným rozhodnutím, tvrdí autoři článku pro InsideSources.com, David Beckworth a Patrick Horan, pracovníci Mercatus Center na Universitě Georga Masona v USA. Podle jejich názoru by nový zlatý standard přinesl mnohem více škody než užitku.
S tím ale nesouhlasí Keith Weiner, ekonom, generální ředitel a zakladatel investiční společnosti Monetary Metals, která se zabývá úročením zlata, a prezident Gold Standard Institute USA. Podle něj inflace okrádá pracující a důchodce o úspory.
PSALI JSME: Finanční zločin roku 1971: Konec brettonwoodského systému
„Úspory lidí jsou k mání, protože jsou nuceni spořit v nesplatitelné měně. Jsou nuceni půjčovat bankovnímu systému. Držet papírovou dolarovou bankovku znamená poskytnout dolar úvěru Federálnímu rezervnímu systému (Fedu, americké centrální bance, pozn. red.), který jej půjčuje vládě a bankám,“ tvrdí Weiner.
Fed jim podle jeho názoru úspory kousek po kousku shrábne, „protože lidé chtějí blahobyt, centrální bankéři chtějí moc, dlužníci chtějí splácet dluhy v levnějších dolarech a ekonomika chce být stimulována“.
„Správný zlatý standard je prostě tehdy, když lidé mají na výběr. Když nejsou nuceni, volí zlato, jak to dělali po tisíce let,“ říká Weiner a dodává, že americká centrální banka nemusí zavádět novou politiku, aby lidi postrčila ke zlatu. Americká vláda podle něj musí např. zrušit konkrétní daně z kapitálových výnosů ze zlata.
PSALI JSME: Zlato a měnová politika „říše podvodu“
(luk)
