„Zlato letos zažívá zlatý rok, o tom není sebemenších pochyb. Zpomalení globálního hospodářského růstu, výkyvy až dramata na finančních trzích i skutečnost, jak Britové dokonale zaskočili finančníky i burzy, kteří spoléhali na triumf stoupenců setrvání – to vše hraje dlouhodobě a spolehlivě nejdražšímu kovu do karet,“ vypočítává německý ekonom některá z „proč“.
Připomíná, že ortel o brexitu, především v prvních hodinách po potvrzení výsledku, vystřelil cenu zlatu směrem vzhůru natolik, že si připsalo k dobru více než 60 dolarů – to je nejvýraznější denní růst od roku 2008, tedy od vypuknutí globální finanční i ekonomické krize.
„Samozřejmě, že potom oslabí, avšak nikdy neztratí pronikavě až drasticky svou hodnotu, protože ta nezávisí jednak bezprostředně na každičkém výroku či kroku centrálních bank, jednak zlato je celosvětově akceptovatelné a má svůj vlastní trh,“ dodává Polleit.
Trump jako riziko
Příznivému trendu pro cenu unce nejdražšího kovu nahrává i skutečnost, že zlato se těší pověsti uchovatele hodnoty a bezpečného útočiště v obtížných dobách. „Centrální banky musí pumpovat do stále větší množství oběživa, aby ochránily kreditní cykly před oslabováním. To s sebou přináší nebezpečí inflace, proti níž zlato představuje spolehlivou ochranu. Kromě toho nabízí bezpečí ve fyzické formě – na rozdíl bankovních kont,“ podotýká šéfekonom Degussy.
Polleit nesází na zvýšení úroků v USA. „Navíc se dá předpokládat, že listopadové hlasování o novém nájemníkovi či nájemnici v Bílém domě by se na ceně zlata mohlo podepsat výrazněji, než brexit. Zaostřeme třeba jen na Donalda Trumpa. Zatím – a to hodně po svém – předestřel, co všechno je v ekonomice špatné. O způsobu léčby, natož variantách, však neutrousil ani slovo,“ uzavírá Polleit.
(plk)
