„Naše ekonomika je výrazně proexportní, je navázána na země eurozóny. V tom případě je mnohem lepší sedět u stolu eurozóny a spolurozhodovat o tom, jak bude vypadat než jenom pasivně přijímat rozhodnutí, která se pro nás učiní za zavřenými dveřmi, přestože pro nás budou naprosto zásadní,“ řekl Pavel. Česko se navíc snahou o ozdravení veřejných financí dostává do situace, kdy zřejmě už letos bude naplňovat takzvaná maastrichtská kritéria, uvedl.
Pro vstup do eurozóny musí země splnit čtyři kritéria. Kritérium cenové stability stanovuje, že míra inflace v zemi nesmí překročit o víc než 1,5 procentního bodu průměrnou inflaci tří zemí eurozóny s nejnižším růstem cen. Kritérium dlouhodobých úrokových sazeb vyžaduje, aby dlouhodobá úroková míra nebyla o více než dva procentní body nad průměrem tří zemí eurozóny s nejnižší inflací. Kritérium veřejných financí stanovuje maximální míru rozpočtového deficitu na tři procenta hrubého domácího produktu (HDP) a maximální míru zadlužení na 60 procent HDP. Posledním kritériem je kurzová stabilita, která vyžaduje dvouleté členství v evropském mechanismu směnných kurzů ERM II.
Podle Pavla měly české vlády mít pověřence pro přijetí eura, který by dlouhodobě pracoval na demytizaci debaty o euru a na vzdělávání. „Mnohdy máme obavu z nepoznaného a pak snadno podléháme různým emotivním argumentům,“ podotkl. Je podle něj potřeba jasně říci, že přijetí eura je zásadním politickým rozhodnutím. Musí ho učinit vláda s plným vědomím toho, že to má i svoje nevýhody, míní
„Stojí také za to vzít řadu příkladů zemí, které do eurozóny vstupovaly před námi, a podívat se na jejich zkušenost. Nemá smysl strašit lidi zdražováním, případně neschopností ovlivňovat kurzy a tím vlastní měnovou politiku, to jsou spíše zástupné argumenty,“ konstatoval Pavel.
(ČTK)