Naopak nákup bytu na pronájem, dříve nejčastější varianta investování do nemovitostí, již většinou nenese takové výnosy jako dříve, kdy se zhodnocení pohybovalo v rozmezí pěti až sedmi procent. Navíc je třeba vzít v potaz negativa. A ta nejsou malá.
V České republice je silně zakořeněna potřeba vlastnictví bytu nebo rodinného domu, který slouží majitelům pro jejich bydlení. Z tohoto důvodu – a vzhledem k nízkým úrokovým sazbám hypoték – se nájemníci často rekrutují z lidí, kteří tvoří šedou ekonomiku svými nepřiznanými příjmy, ať už od zaměstnavatele nebo ze své živnosti.
Další významnou kategorií jsou mladí lidé, kteří si chtějí společné bydlení vyzkoušet „nanečisto“. Obě dvě skupiny jsou každopádně ti, kteří bydlí v nájemním bytě v průměru jeden rok. Časté střídání nájemníků a administrativa s tím spojená už leckterého majitele investičního bytu přinutily k jeho prodeji a porozhlédnutí se po klidnější strategii pro zhodnocení svých volných peněz. A dokazuje to i statistika: Od ledna do konce září letošního roku se v České republice prodalo téměř o 15 % méně bytů než v loňském roce, přičemž až třetina bytů se kupuje na investici.
Omezené množství komodit
Proč je vhodnější investice do stavebních pozemků nebo zemědělské půdy? Protože těchto komodit je omezené a konečné množství a půda se stává vzácností, jejíž cena roste – byť třeba pomaleji, ale zato stabilně – a v době propadů cen nemovitostí zaznamenává stagnaci nebo jen mírný pokles.
Stavební pozemky se kupují zasíťované i bez sítí, důležitá je hlavně lokalita. Investoři vnímají nákup takového pozemku především jako nízkorizikovou investici, která se jim léty zhodnotí a má nízké udržovací náklady. Za posledních pět let rostly ceny stavebních pozemků zhruba o pět procent každým rokem.
A co se aktuálně děje v oblasti zemědělské půdy? Ceny půdy a nájemné (pachtovné) v posledních několika letech stále rostou. Statistika je ale jednoznačná: Deset procent velkých zemědělských firem má u nás v majetku nebo v pronájmu 87 % zemědělské půdy.
V České republice není trh se zemědělskou půdou regulován. I z tohoto důvodu agrární lobby zastupující velké zemědělské firmy prosazuje zákon, který by nastavil pravidla prodeje půdy: první musí být osloven zemědělec, který na polích alespoň tři roky hospodaří. Pokud se nedomluví, musí oslovit jako druhého v pořadí stát. Teprve poté, kdy ani v tomto případě nedojde k dohodě, může vlastník půdu nabídnout komukoliv jinému.
Zda má vůbec takový návrh zákona šanci na realizaci je v tuto chvíli sporné – proti jsou menší farmářské firmy i vlastníci půdy. Navíc na Slovensku, kde byl podobný zákon v roce 2014 realizován, bude o jeho platnosti rozhodovat tamější Ústavní soud a nelíbí se ani Evropské komisi, která namítá, že zákon porušuje volný pohyb kapitálu.
Dagmar Krátká
