Tušení, že je „černé pondělí“ předzvěstí nastupující hluboké finanční krize, není zdaleka vyhrazeno jen analytikům mimo hlavní politický či mediální proud. Hlavní poradce bývalého britského ministerského předsedy Gordona Browna, Damian McBride, ve vydání deníku Independent z 22/8 v souvislosti s přicházející krizí radí:
Rada č.1: vyberte si hotovost a bez prodlení si ji uložte na bezpečné místo; nepočítejte, že banky a bankomaty budou fungovat, a že by šlo platit bankovními kartami, “ prohlásil na Twitteru.
Rada č.2: Ujistěte se, že máte dostatek balené pitné vody, potravin v konzervách a dalších náležitostí, díky nimž přežijete měsíc doma. Pokud nemáte, vrhněte se na nákupy.
Rada č.3: Domluvte si se svými blízkými místo, kde si dáte sraz, pokud by zkolabovala doprava a selhaly komunikační sítě. Místo, které znáte a které je na dosah.“
Návrhy pana McBridea ohledně přípravy na krizi sice mohou působit jako nadsázka, avšak realista se zeptá: jak vážná skutečně situace je?
Černý pondělek na burze – počátek nové, ještě horší, krize
V roce 2008 odvrátil pohromu Gordon Brown, když znárodnil britské banky. „A teď nám klepe na dveře katastrofa ještě 20krát horší,“ tvrdí McBride.
Že světová ekonomika čelí ne-li depresi, tak přinejmenším recesi, jasně vysvítá nejenom z ceny komodit. Další indicií je stav ekonomických „supervelmocí“ – totiž USA. Státy se od roku 2008 z krize zatím nevzpamatovaly. Klesá jim produktivita i spotřeba a mzdy stagnují – je to tvrdé, ale je to tak.
Jak je tedy možné, že akciové trhy před nedávnem tak rapidně vzrostly? Lví podíl na tom má politika „kvantitativního uvolňování“, tedy neomezené tištění nekrytých peněz. Společně s nulovými sazbami to mělo nakopnout americkou ekonomiku – nestalo se, většina peněz totiž skončila na burze u „banksterů“.
To vše ilustruje smutný obrázek současného finančního světa, který žije mimo realitu. Celý systém, založený na dluhu a částečných rezervách umožňuje mj. vznik dluhopisových bublin – a celé to tak trochu připomíná Ponziho schéma, letadlo, čili podfuk.
„Globální finanční systém má dnes charakter jednoho velkého vládami drženého Ponziho schématu.“ (cit. místopředseda hospodářského výboru Poslanecké sněmovny František Laudát )
Letadlo letí tak dlouho, dokud se najdou lidé, ochotní poskytovat peníze investorům na základě příslibu, že z toho budou mít prospěch i oni. Jakmile počet investorů začne rapidně klesat, hrozí pád. O osudu jeho „cestujících“ tedy rozhoduje jediné – důvěra.
A právě na důvěře stojí i padá celý globální finanční systém. K jeho přežití je třeba, aby rostla „důvěra“ – a tedy množství úvěrů. A těch je – navzdory stimulům z útrob centrálních bank – nedostatek.
