Venezuelský prezident Nicolas Maduro musel tuto transakci posvětit, protože za jeho socialistické vlády se ekonomická situace země s nadsázkou řečeno nezlepšuje. Agentura Reuters situaci v zemi nedávno komentovala slovy: „Venezuela jako člen OPEC (Organizace zemí vyvážejících ropu) bojuje s rostoucími spotřebitelskými cenami, chronickým nedostatkem zboží a zmenšující se ekonomikou také v důsledku nízkých cen ropy.“
Jako první o této směně informoval deník El Nacional. Agentuře Reuters pak tuto zprávu nezávisle na sobě potvrdili bývalý šéf venezuelské centrální banky José Guerra a ekonom Asdrubal Oliveros z poradenské firmy Ecoanalitica. Zdroj z centrální banky pak Reuters prozradil, že šlo o 1,4 milionu trojských uncí zlata výměnou za hotovost. „Centrální banka však s největší pravděpodobností bude schopna držet další zlato jako součást svých devizových rezerv,“ míní Tyler Durden na nezávislém finančním webu Zero Hedge.
„Leasingové obchody se zlatem v papírové formě jsou poměrně běžné operace prováděné centrálními bankami, ale že fyzické zlato bylo převezeno do trezorů americké banky je nezvyklé,“ dodává Durden. A dál naznačuje, že mohlo jít o jakousi nedobrovolnou transakci.
Prezident Maduro totiž ve svém projevu řekl, že Citibank plánuje vypovědět účty jeho vlády v cizích měnách jako součást blokády amerických firem. „Citibank bez předchozího varování říká, že do 30 dnů uzavře účty centrální banky a Banco de Venezuela,“ prohlásil. Banco de Venezuela je podle některých zdrojů největší retailovou bankou v zemi.
Venezuela skutečně už od roku 2003 provádí transakce se zahraničními měnami téměř výhradně přes Citibank, čímž by vypovězení jejích účtů skutečně mohlo blokádu připomínat. Otázkou jsou však důvody, proč Citibank takovým krokem vůbec pohrozila, pokud šlo jen o hrozbu. Nebo zda měla venezuelské zlato v rámci swapu jako jistinu, která propadla či zda součástí oné „blokády“ měla být konfiskace venezuelského zlata, jak to nazývá Durden. Anebo jsou to ještě jiné důvody?
(rek)
* Swap je finanční derivát, jenž umožňuje výměnu finančních toků a dalších instrumentů tak, že je to pro obě strany v souladu s jejich očekáváním budoucího dění na trhu. Tradičně se jedná o výměnu za účelem optimalizace úroků či splatnosti půjček. Společným rysem většiny swapů je fakt, že se jedná o neburzovní deriváty, jelikož jsou přizpůsobeny na míru oběma stranám. Mezi nejčastějšími swapy se objevují úrokový, devizový či měnový swap.
