Zlato (oz) / USD
1 423,75
0,00 %
Zlato (oz) / CZK
31 886,99
0,00 %
EUR / USD
1,14
0,00 %
USD / CZK
22,40
0,00 %
Články
Rozdrceni hyperinflací

Hyperinflace v současnosti drtí dva státy: Venezuelu, kde podle odhadu Mezinárodního měnového fondu letos dosáhne 476 %, příští rok dokonce 1660 % a Jižní Súdán, který má inflaci ve výši 835 %, u potravin přes 1000 %. Pro ekonomiku to znamená rozpad peněžního systému a zhroucení hospodářství. Rekordní hyperinflace postihla Zimbabwe v roce 2008, kdy dosáhla pěti miliard procent. Ještě drtivěji postihla Maďarsko. V červenci 1946 průměrné spotřebitelské ceny dosáhly v procentech 13miliardového navýšení.

Ilustrační foto: iStock

Ilustrační foto: iStock

Hyperinflace je takový růst cen, který se vyjadřuje tří a víceciferným číslem (víc než 100 %), což nebyl během minulého století neobvyklý jev. Přesně 55krát za tuto dobu experimentovaly vlády a centrální banky s papírovými měnami natolik, že znehodnocení peněz naplnilo definici hyperinflace. V historii se nevyhnula ani největším ekonomikám, jako jsou Německo nebo Francie. Nejčastější předzvěstí hyperinflace je válka, která zdecimuje kapitálové rezervy a drasticky omezí produkci. Součástí příběhů je téměř vždy i chybná monetární a fiskální politika.

Německo

Německo během první světové války a po jejím skončení hradilo své výdaje tištěním nových peněz. V roce 1923 to bylo 99 % a jen 0,8 % se vybralo na daních. Podle serveru Spoření se zlatem pracovalo 300 papíren a 150 tiskáren cenin ve dne v noci. Do konce roku 1923 vytiskly 496 trilionů marek. Zaměstnanci dostávali výplatu dva až třikrát denně. Bochník chleba stál 140 miliard. V letech 1921 až 1923 dosáhla inflace pět bilionů procent. Před válkou v roce 1913 byla hodnota všech hypotečních úvěrů 10 miliard dolarů. O deset let později by k jejich úhradě stačil jeden cent. V roce 1924 byla hyperinflace zastavena měnovou reformou v kurzu 1:1 bilionu.

Maďarsko

Za maďarskou poválečnou hyperinflací v roce 1946 opět stálo bezuzdné tištění peněz centrální bankou. Ve válce bylo vyčerpáno 40 % kapitálových rezerv. Ještě před ní se země navíc zapojila do masivní produkce pro Německo financované na dluh. Němci Maďarům nikdy nezaplatili a po válce chtěli Rusové reparace za jakoukoli cenu. Tehdy dosáhla hyperinflace 19 tisíc procent, 207 % denně. Ceny se za měsíc i ztrojnásobily. Poštovní známka stála 500 trilionů pengö. Ceny rostly každých 15 hodin. Udržet stejnou kupní sílu jako před válkou znamenalo mít za jeden předválečný pengö 1,4 miliardy pengö po válce. Do oběhu se tehdy dostaly bankovky nepředstavitelné hodnoty 100 trilionů Pengö. V konečné fázi byly vytištěny bankovky v hodnotě dokonce 1000 trilionů Pengö, tedy jedna triliarda. Ty se však už do oběhu nedostaly. I tuto hyperinflaci ukončila měnová reforma, kdy se za 400 quadriliard pengö dával 1 forint. Bilance: hyperinflace ve výši 13 miliard procent.

Řecko

Rozpočet Řecka klesl z přebytku 271 milionů drachem v roce 1939 za pouhý rok na deficit 790 milionů drachem. Příčinou byla světová válka. Národní příjem v Řecku klesl z 67,4 miliardy drachem mezi roky 1938 a 1942 na 20 miliard. Kvůli poklesu příjmů se Řecko uchýlilo k tisknutí peněz, aby bylo schopno financovat deficit. Denní míra inflace činila 18 %, ceny rostly na dvojnásobek každé čtyři dny a šest hodin

Čína

Po druhé světové válce byla Čína rozdělena občanskou válkou. Znepřátelené strany také představily konkurenční měny. Aby konflikt ufinancovali, museli nacionalisté hospodařit s obrovskými deficity, které se nakonec rozhodli krýt tištěním peněz. Nemohlo to skončit jinak než hyperinflací, přestože zlatý standard Čína opustila až v roce 1935. Mezi říjnem 1947 a květnem 1949 dosáhla denní míra inflace 14 %. Ceny rostly na dvojnásobek každých 5 dnů a 8 hodin. Do monetizačního schématu vtáhli i tchajwanskou banku, což způsobilo hyperinflaci i na Tchaj-wanu.

Peru

Peru s inflací bojovalo v druhé polovině 20. století. Během první poloviny 80. let Peru muselo čelit úsporné politice nařízené po latinskoamerické krizi MMF. Ekonomika trpěla stagflací a voliči přisuzovali vinu politice úspor, i když zůstala jen na papíře. Prezidentem se v roce 1985 stal Alan García. Představil populistické ekonomické reformy, které vedly k oslabení ekonomiky a vyloučení Peru z mezinárodních úvěrových trhů. Kvůli nedostupnosti úvěrů a zhoršujícím se ekonomickým podmínkám se vysoká inflace v Peru změnila v hyperinflaci. Ceny v létě 1990 denně rostly o 5 %, každé dva týdny dosáhly dvojnásobku.

Nikaragua

Ekonomiku po převratu v roce 1979 pustošila sandinistická revoluce a znárodňování, HDP se mezi lety 1978 až 1979 snížil o 34 %. V zemi vypukly nepokoje, což brzdilo oživení. Kvůli stimulaci domácí poptávky se nikaragujská vláda rozhodla pro expanzivní fiskální politiku a zahraniční zadlužování. Výdaje zrychlily v druhé polovině desetiletí, kdy bylo nutné financovat válku s opozičními Contras. Přísné kapitálové kontroly a fixní měnový kurz držely zpočátku inflaci na uzdě, rozpoutala ji až ekonomická reforma z roku 1985. Od červa 1986 do března 1991 dosáhla denní inflace 4 %, ceny se zdvojnásobovaly každých 16 dní.

Jugoslávie

Po rozpadu Jugoslávie obchod mezi novými národnostními státy zkolaboval, hned po něm i průmyslová výroba. Na jugoslávský vývoz bylo uvaleno mezinárodní embargo, což produkci dál omezilo. Nově vzniklá Svazová republika Jugoslávie si zachovala řadu prvků přebujelé byrokracie z dřívějších dob, což přispělo k růstu federálního deficitu. Ve snaze monetizovat deficity centrální banka ztratila kontrolu nad tvorbou peněz a zapříčinila hyperinflaci. Od dubna 1992 do ledna 1994 ceny rostly na dvojnásobek každých 34 hodin, denní míra inflace činila 65 %.

Zimbabwe

Hyperinflaci předcházel pokles hospodářství po reformách z let 2000 až 2001, kdy byla půda vyvlastněna bílým farmářům a přerozdělena obyvatelstvu černé pleti. Během následujících 9 let to vedlo k 50% propadu produkce. Socialistické reformy a nákladné zapojení do konžské občanské války způsobily obrovské deficity vládního rozpočtu. Počet Zimbabwanů se vlivem emigrace snižoval. Snížení daňové základny a zvýšení vládních výdajů řešila centrální banka tištěním peněz (monetizací vládního dluhu). V březnu 2007 až listopadu 2008 dosáhla denní inflace 98 %. Ceny rostly na dvojnásobek každých 25 hodin. Roční inflace: 500 miliard procent. Bankovní konta se sumou do 175 miliard zimbabwských dolarů byla při měnové reformě směněna za 5 amerických dolarů. Vlastníkům kont s vyšším obnosem v kurzu 1 amerického dolaru za 35 miliard zimbabwských.

(rek)