Pro některé země ale bude globální oteplování výhodné. Například Rusko, Mongolsko či Kanada by z něj měly těžit. O něco lépe by na tom měla být dokonce většina evropských zemí. Mírné zhoršení ekonomické situace by nastalo v USA a v Číně. Dramaticky negativní dopad by pak pocítila Afrika, většina asijských zemí, Jižní Amerika a Blízký východ.
„Klimatické změny by v podstatě prudce snížily hodnotu všech nemovitostí na jih od Spojených států. A celá planeta by se kvůli nim stala méně produktivní,“ říká Solomon Hsiang z University of California Berkeley, který je jedním z autorů studie. Klimatické změny jsou podle něho „v podstatě masivním transferem hodnoty z horkých částí světa do těch chladnějších“. Jinak řečeno, „je to, jako kdybychom chudým brali a bohatým dávali“.
Pokud se nějaká země nyní nachází pod řečeným teplotním ideálem, oteplování ji posunuje směrem k němu. Země, jako jsou Spojené státy, se už ale nacházejí nad tímto ideálem a oteplování je od něho tedy ještě více vzdaluje. Globální průměr dosahoval během dvacátého století asi 13,9 °C.
Je samozřejmě pravda, že americká ekonomika šlape navzdory teplu nebo zimě. Ptáte-li se proč, Burke by vám odpověděl, že za růst ekonomiky odpovídají i jiné faktory než teplota. Jednoleté srovnání roku a ekonomického růstu prý podle něj o ničem nevypovídá. Aby získali obecnější přehled, podívali se Burke se svým týmem na zoubek více než 6.000 “státo-letem“, neboli ročním vývojům odvislým od ekonomiky.
Globální roční průměr teploty v 20. století podle dat z Vládní agentury pro oceány a atmosféru byl 13,9°C. Poslední rok byl historicky nejteplejší a teplejší bude jen ten letošní – měl průměrné teploty nad 14,5°, alespoň podle agentury. Vědci Burke a Hsiang používají odlišný výpočet, v němž se odvíjí růst teploty od populace.
Burke tvrdí, že změny, které přináší oteplování, jsou na první pohled minimální, postupně se ale sčítají. Jasně patrné jsou případy, kdy například dojde k poškození úrody kvůli vysokým teplotám. Některé studie ale už nyní ukazují i to, že horka mají negativní dopad na výrobu automobilů v USA. U ekonomik, jako je ta americká, panuje poměrně velká nejistota ohledně dlouhodobého dopadu, protože se nyní nacházejí blízko zmíněného teplotního optima. Autoři studie také spočítali, že kvůli oteplení mohou mít USA v roce 2100 HDP až o 36% nižší, než kdyby oteplování přestalo již dnes.
U jiných zemí je ale vývoj jasnější, protože tam je už nyní horko a je pravděpodobné, že další oteplování přinese velké škody. Jedná se například o Indii, Pákistán, Vietnam, Venezuelu či Nigérii. Studie přitom počítala s tím, že emise porostou dosavadním tempem, ale řada zemí se snaží o jejich snížení. Pokud budou dodrženy současné závazky na snížení emisí, dojde podle Burkeho do roku 2100 ke snížení globálních příjmů o 15 – 23 %.
Burkova studie ve světě sklidila smíšené reakce. Například Gary Yohe z Wesleyan University považuje jeho studii za přínosnou, protože používá nejmodernější socio-ekonomické scénáře. Ale Richard Tol z University of Sussex hovoří o tom, že studii nemá cenu číst, protože jeho teorie o vztahu ekonomiky a klimatu prý nejsou prakticky podložené. V neposlední řadě ekonom z MIT, John Reilly, říká, že studie jistě povede k plodné debatě mezi akademiky.
Zdroj: AP
Autor: Seth Borenstein