Základy celosvětového úspěchu firmy položil však již zakladatel Joseph Hardtmuth, který v roce 1802 přihlásil patent na výrobu tuhy z grafitu a jílu. Nový druh tuhy se tolik nelámal a neštípal jako čistý grafit a mezi zákazníky měla tato inovace nečekaně velký úspěch. V roce 1808 tak nechal Joseph Hardtmuth vybudovat ve Vídni novou továrnu na výrobu tužek a kameniny, ale kromě podnikání vynikal i jako architekt. V době působení u rodu Lichtenštejnů například navrhl i vybudoval řadu staveb v Lednicko-valtickém areálu včetně minaretu.
V roce 1816 Joseph Hardtmuth zemřel a rodinný podnik převzali jeho synové Ludwig a Carl. Jelikož Ludwiga zajímalo spíše cestování a umění, podnikání nesl na svých bedrech pouze Carl, který v roce 1848 přesunul továrnu kvůli nižším nákladům do Českých Budějovic. V roce 1854 se stal společníkem firmy jeho synovec Franz, který v roce 1881 celý podnik zdědil.
Franz Hardmuth vystudoval polytechniku ve Vídni a studoval i v Londýně. Ze světa si přinesl cenné zkušenosti a výrobu v rodinném podniku značně zmodernizoval a zavedl dodnes používanou stupnici tvrdosti tužek. V roce 1870 ukončil výrobu kameniny a začal se výhradně věnovat tužkám. Doslova senzaci způsobila jeho žlutá tužka, kterou nazval podle slavného indického žlutého diamantu Koh-i-noor. Veřejnosti ji představil v roce 1888 na Jubilejní výstavě ve Vídni a název tužky, která získala mnohá ocenění, se stal i součástí jména podniku, který nově zněl Kohinoor Hardtmuth.
Ochranná známka Koh-i-noor byla zaregistrována v roce 1894 a neméně legendární je i logo slona na stíracích gumách z roku 1896. Držitelem ochranné známky Koh-i-noor je i stejnojmenný výrobce patentek, špendlíků, zipů, nýtů a další galanterie z pražských Vršovic, kterou založil další slavný průmyslník a mecenáš Jindřich Waldes.
Franz Hardmuth zemřel v roce 1896, ale svou firmu zanechal svým potomkům ve vynikající kondici. V roce 1910 již byla největší a nejmodernější tužkárnou na světě s pěti pobočnými závody a 32 prodejními filiálkami po celém světě včetně Japonska. Obě světové války však činnost rozjeté společnosti utlumily a po roce 1945 byl podnik znárodněn. Z následného období stojí za zmínku například tužka „verzatilka“ umožňující výměnu tuhy. Po roce 1989 byla továrna zprivatizována a nyní je jedním z největších světových producentů a distributorů uměleckých, školních a kancelářských potřeb.
(ČTK)
