Hlavními postavami tohoto příběhu byli kromě Putina, saúdský korunní princ Mohammed bin Salman a nejvyšší íránští vůdcové ajatolláh Alí Chomejní a prezident Hasan Rúhání. „Putinova role byla v tomto jednání rozhodující, což svědčí o tom, že díky vojenské intrervenci v syrské občanské válce stoupl vliv Ruska na Středním východě,“ poznamenává CNBC.
Začalo to tím, že se Putin v září, během zasedání zemí G20 v Číně, setkal se saúdským princem Mohammedem. Ti dva se dohodli na spolupráci ve snaze vymazat nadbytek ropy ze světového trhu, protože důsledkem byl pokles cen na polovinu toho, za co se obchodovala v roce 2014.
Neblahé důsledky pocítily ve vládních příjmech jak Rusové, tak Saúdové. Byly to právě chybějící peníze, jež dokázaly i přes obrovské politické rozdíly mezi Ruskem a Saúdskou Arábií, i přes občanskou válku v Sýrii, přimět Rijád ke spolupráci.
„Putin chce dohodu. Ruské firmy budou muset omezit těžbu,“ uvedl tehdy ruský zdroj informovaný o jednáních. V září na schůzce v Alžíru se členové OPEC v zásadě dohodli, kdo a o kolik by měl snížit svůj výkon a poprvé od finanční krize v roce 2008 dosáhnout dohody o snížení těžby.
Diplomacie
Aby se členové OPEC dohodli na kvótách, bylo ještě před finálním jednáním ve Vídni zapotřebí hodně diplomacie. Všechny předchozí schůzky OPEC selhaly, zejména kvůli sporům s Íránem, který odmítá omezit svou těžbu, dokud se nedostane na úroveň, jíž měla před sankcemi západních zemí. Navíc války v Sýrii a Jemenu zhoršily desetileté napětí mezi saúdským sunnitským královstvím a íránskou šíitskou republikou.
Když se účastníci rokování do Vídně sjížděli, vyhlídky na dohodu ještě nebyly dobré. Ropné trhy se však dlouhodobě propadaly a saúdský princ Mohammed opakovaně požadoval, aby se Írán na snížení dodávek ropy podílel. Ještě několik dní předtím Rijád pohrozil, že necouvne-li Írán, dohoda nebude.
Putin ale zjistil, že Saúdové jsou ochotni nést lví podíl na omezení těžby, pokud to nebude vypadat jako příliš velký ústupek vůči Íránu v tom, že mu povolí zvyšovat těžbu na úroveň před sankcemi, ale ne víc. Dohoda se tedy jevila jako možná, pokud po jejím uzavření nebude Írán slavit vítězství nad Saúdy.
Chameneí pochválil Putina
Telefonický rozhovor mezi Putinem a íránským prezidentem Rúháním pak uhladil cestu. Po jeho ukončení Rúhání a ministr ropného průmyslu Bijan Zanganeh šli ke svému nejvyššímu vůdci pro požehnání, prozradil zdroj blízký ajatolláhovi.
„Během setkání Chameneí zdůraznil, že je důležité držet se íránského cíle a nepodlehnout politickým tlakům a ve Vídni nepřijímat žádné snížení,“ uvedl zdroj. „Zanganeh po důkladném vysvětlení své strategie dostal souhlas. Politické lobbování Putina Chameneí schvaloval.“
Saúdové se pak skutečně v OPEC dohodli na snížení produkce, zatímco Írán smí mírně zvýšit svůj výkon. Íránský ropný ministr Zanganeh se během jednání držel podle delegátů zpátky. Dohodu odsouhlasil za pomoci Alžírska jako zprostředkovatele, už noc předtím. A dával si pozor, aby se po jejím podpisu nestrhl žádný povyk.
Po jednání se obvykle bojovný Zanganeh vyhnul veškerým komentářům, které by mohly být vykládány jako vítězství Teheránu nad Rijádem. „Byli jsme pevní,“ řekl pak doma státní televizi. „Telefonát mezi Rúháním a Putinem sehrál při jednání hlavní roli. A taky to, že Rusko rovněž potvrdilo omezení těžby.“
Drama až do konce
Ale OPEC by nebyl tím, čím je, aniž by do poslední chvíle nehrozilo odmítnutí dohody. Problémem se stal Irák, druhý největší producent v OPEC. Ten během debaty ministrů tvrdil, že si vzhledem k nákladům na válku proti Islámskému státu nemůže dovolit snížit výkon.
Ale nakonec po tlaku ostatních členů OPEC irácký ministr ropného průmyslu Alí al-Jabar Luaibi zvedl před svými partnery telefon a zavolal svému premiérovi Hajdaru Abádímu. „Abádí pouze řekl: Jdi na dohodu. A to bylo všechno,“ konstatoval informovaný zdroj z OPEC.
(rek)
