V projevu poté Biden hovořil o dlouho potřebné finanční injekci, která modernizuje Spojené státy. „Máme dohodu,“ prohlásil prezident při netradičním vystoupení na příjezdové cestě Bílého domu v doprovodu několika senátorů, s nimiž předtím jednal.
Při vystoupení uvnitř svého sídla pak řekl, že dojednaný balíček přinese miliony amerických pracovních míst či největší investici do veřejné dopravy v dějinách USA.
Za osm let 1,2 bilionu dolarů
Představená sada návrhů je výrazně menší oproti plánu investic a dalších podpůrných opatření v celkovém objemu 2,3 bilionu dolarů, s nímž Biden přišel na konci března. Podle dokumentu zveřejněného Bílým domem činí součet „základních“ a nových výdajů plánovaných na příštích osm let 1,2 bilionu dolarů.
Z těch nově vyčleněných je více než polovina určená pro dopravu, konkrétně 312 miliard. Zbylých 266 miliard má být rozděleno mezi „vodní infrastrukturu“, posílení internetové sítě, energetiku či sanaci životního prostředí.
Nové investice do infrastruktury
Investice do infrastruktury jsou jedním z hlavních bodů programu prezidenta Bidena. Kompromisní balíček, který má vzácnou podporu u obou hlavních politických stran, by mu podle AP mohl otevřít cestu k následnému prosazení dalších částí zhruba čtyřbilionového plánu podpory infrastruktury a rodin.
„Na obou stranách jsme učinili významné kompromisy,“ hodnotil vývoj šéf Bílého domu, přičemž vyzdvihoval spolupráci demokratických a republikánských senátorů. USA podle něj už dlouho s podobnou dohodou nepřišly, nové investice do infrastruktury Biden popisoval jako „naléhavě potřebné“ a velmi opožděné.
Kompromisem není jen balíček
Kompromisní není jen celkový objem předloženého balíčku, ale také navrhované způsoby pokrytí plánovaných výdajů. Svůj původní plán Biden spojil s navýšením korporátní daně na dobu 15 let, nic takového ale na dnešním seznamu publikovaném Bílým domem nefiguruje.
Místo toho jsou jako možné zdroje financování uvedeny prodeje strategických ropných rezerv, efektivnější výběr daní, přesměrování peněz z pandemických programů či „makroekonomický dopad“ samotných investic do infrastruktury.
(ČTK)
