Při práci na svém nejslavnějším vynálezu – Watt dal světu kromě parního stroje i další objevy, třeba zavedl počítání výkonu v koňských silách nebo přišel na to, z čeho je složena voda – navázal na práci dvou Thomasů, Saveryho a Newcomena. První z nich se o využití páry zajímal už na přelomu 17. a 18. století a v roce 1698 dokonce získal patent na parní stroj. Podle popisu měl Saveryho vynález sloužit zejména k čerpání vody z dolů, zásobování měst vodou, ale třeba i pro pohon mlýnů.
Trvalo ovšem ještě řadu let, než se našel technik, který by zvládl skutečně funkční stroj postavit. Tím se roku 1705 stal kovář Newcomen, který se ovšem musel dohodnout Saverym, jemuž patřil patent. Z jejich spolupráce se po několika neúspěších zrodilo první úspěšné zařízení, které Newcomen v roce 1711 uvedl do provozu v uhelném dole u hradu Dudley. Další desítky let pára sloužila k čerpání vody, k ničemu jinému se totiž jednoduché atmosférické motory nehodily.
Změna přišla až v 60. letech 18. století, když stroj začal vylepšovat třicátník James Watt, který v té době působil jako mechanik na Glasgowské univerzitě. Patent na jednočinný vahadlový parní stroj – vlastně parní pumpu – dostal v dubnu 1769. Jeho prvním důležitým vynálezem byl kondenzátor, díky kterému se mu podařilo podstatně zlepšit účinnost. Bylo to ale jen jedno z mnoha vylepšení, na která Watt během let přišel a díky kterým se parní stroj stal motorem průmyslové revoluce.
Vyšší účinost a úspora paliva
Nejdůležitějšími dvěma Wattovými vynálezy byly sestrojení dvojčinného parního stroje a použití mechanismu, který převáděl přímočarý pohyb pístu na otáčivý. Hlavní výhodou dvojčinného parního stroje, se kterým Wattpřišel v 80. letech 18. století, je vyšší účinnost a s ní spojená úspora paliva. Zatímco v jeho předchůdci pracoval píst jen při pohybu jedním směrem, je u dvojčinného stroje pára pomocí šoupátka přiváděna střídavě z obou stran a píst tak vykonává práci téměř neustále.
Konstruktér sice musel vyřešit problémy s utěsněním válce, získal ale dvojnásobný výkon při prakticky stejných rozměrech a pravidelnější chod. Velké rozšíření dvojčinného parního stroje, na který byl Watt nejvíce hrdý, pak umožnil další vynález. Watt zavrhl klikovou hřídel Jamese Pickarda (o které tvrdil, že je to stejně jeho nápad) a přišel s planetovým soukolím. Díky němu bylo možné nejen převádět práci pístu na rotační pohyb, ale také zvýšit rychlost otáčení podle požadavku zákazníka.
Díky dalšímu vynálezu, odstředivému regulátoru, přitom už nebylo třeba bát se náhlých změn otáček a parní stroj měl otevřenu cestu k úspěchu. James Watt se na rozdíl od řady jiných vynálezců dočkal i ocenění své práce. Zpočátku se sice potýkal s neúspěchem a spolupráce s průmyslníkem Johnem Roebuckem, kterému přenechal část práv, nevedla k funkčnímu stroji. Vše se změnilo, když v roce 1774 od Roebucka koupil práva majitel strojírny v Soho u Birminghamu Matthew Boulton.
Už o dva roky později sice prodala firma Boulton-Watt první stroj Bentleyské těžební společnosti, obchodní úspěch slavil ale až Boultonův nápad stroje pronajímat a účtovat majitelům dolů každý zdvih. Byl to také Matthew Boulton, kdo Watta přiměl k vytvoření stroje schopného rotačního pohybu. Na přelomu 18. a 19. století, kdy oba zakladatelé odcházeli na odpočinek, už používalo motor z jejich továrny přes 80 přádelen vlny i bavlny, využití ale našly také v mlýnech.
(ČTK)
