Každý den znovu se vyjednávají ceny za cokoli – od honoráře pro lékaře po cenu pronájmu obchodu – protože kurz libanonské libry padá a cena dolaru se neustále mění. Kdo si to může dovolit, kupuje luxusní zboží nebo nemovitost ve snaze utratit dolary uvízlé na bankovních kontech, jež zmrazila vláda, které dochází hotovost.
Zlost vůči politikům roste stejně jako zoufalství. Minulý týden se kvůli svým finančním problémům na bejrútské ulici zastřelil jednašedesátiletý muž, byla to další ze sebevražd vyvolaných krizí. „Tlačí nás ke zdi,“ říká na adresu vlády pětadvacetiletý student Chris Georgian, který chce koupit 600 dolarů (14.000 korun) potřebných na zaplacení studia v Arménii.
Libanonci za minulých válek a krizí projevili značné schopnosti k přežití, ale nebyli připraveni na to, že budou muset stát fronty na peníze. Za 15leté občanské války a izraelské invaze se stály fronty na vodu nebo na chleba, ale dolarů v Libanonu bylo vždy dost. Od roku 1997 se cena dolaru ustálila kolem 1500 liber a lidé používali jak libru, tak dolar. Za touto stabilitou ale byly investiční podvody, z nichž těžily banky a politická elita. Libanoncům to umožňovalo žít si nad vlastní možnosti. Vlády si půjčovaly u soukromých bank na splácení masivního veřejného dluhu a na nákup životně důležitých komodit jako jsou pohonné hmoty, ale také na luxusní zboží. Sahaly do dolarových kont, z nichž mnohá byla Libanonců žijících v cizině ale zlákaných místními výhodnými úroky. To se s pádem zahraničních investic zhroutilo.
Libra přišla skoro o 85 procent své hodnoty, desítky tisíc lidí se ocitly v chudobě, vydělané peníze představují zlomek jejich původní hodnoty, ceny prudce stoupají. Libanon ztratil to, co pro něj bylo typické – radost ze života.
Maloobchodníci zavřeli krámy, protože s nepřetržitě se měnícím kurzem nedokážou zajistit import ani stanovit ceny. Někteří přijímají platby výhradně v dolarech.
Bankovní dolarová konta jsou zmrazená a z těchto uvězněných dolarů se staly peníze, které mimo Libanon nemají žádnou cenu, řekl bývalý bankéř Dan Azzi. Říká těmto penězům lollar (libanonský dolar). Lidé začali dolary hromadit, snaží se přimět příbuzné v cizině k převodu dolarů, které na rozdíl od těch zmrazených v Libanonu lze z banky vybrat. Někdo za dolary prodává zlato. „Nakupujeme zlato za nejvyšší ceny 39 až 55 dolarů a v hotovosti“ propaguje své podnikání jedno klenotnictví.
Oficiálně stále platí pevná cena za dolar, avšak na černém trhu je až pětinásobná. Úřady stanovily limity, kolik dolarů si může jeden člověk koupit – cena za tyto „příděly“ je o něco vyšší než ta oficiální, ale nedosahuje výšky té z černého trhu.
Proto ty ohromné fronty. Někdo dolary nakupuje, jen aby je zase prodal načerno. Existují mobilní aplikace, které umožňují sledovat rychle se měnící kurz. „Není to všechno ponižující?“ řekl strážce jedné směnárny.
Mnozí se snaží nějak udat své „lollary“, protože se bojí, že o ně přijdou úplně. Proto jsou fronty i před luxusním obchodem Louis Vuitton, jelikož se tam prodává za polovinu než na černém trhu. Jiní tyto peníze využívají ke splátce bankovních půjček, podle Azziho odhadů už se splatily půjčky až za 15 miliard dolarů.
Lidé se ale také naučili nakupovat zboží nebo provádět opravy, ať je potřebují, nebo ne, a platit za to kreditními kartami. Tyto účty splácejí v oficiálním kurzu, avšak librami nakoupenými na černém trhu za výhodnější cenu. Dělá to tak i zubař Ghasan Frem, který nedávno nakoupil klimatizaci za 950 dolarů. „Každý, kdo si to chce s bankou vyřídit, dělá dobře. Děláme jim to, co oni udělali nám,“ říká.
Na sociálních sítích kolují návrhy banky zcela ignorovat a založit si platformu, která umožní přímé výměny peněz mezi lidmi navzájem. Transakce při prodeji nemovitostí v prvním čtvrtletí stouply o 16 procent, jedna z největších společností v realitách Solidere vykázala zisk poprvé od roku 2018.
(ČTK)
