Důvody lze obecně rozdělit do dvou kategorií. První se týká nejistoty na trhu a zlata v roli bezpečného přístavu. Tak to bylo vždycky. Druhým důvodem dlouhodobého růstu ceny zlata (za posledních pět let z 1 600 na 5 500 dolarů, pozn. aut.) je jeho stále častější využívání pro spekulativní účely.
Pravidelné poznámky na adresu „nevýnosného zlata“ v každé zprávě o tomto kovu proto už loni přestala dodávat i agentura Reuters. V češtině by bylo přesnější hovořit o „nevýnosovém zlatě“, tedy aktivu, které nepřináší pravidelné dividendy či úroky.
Nicméně hlavní podporou růstu zlata jako investičního aktiva (na rozdíl od bezpečného přístavu) je vzestup burzovních fondů, kde se množství peněz investovaných do cenných papírů podložených cenou zlata blíží hodnotě 4 100 tun tohoto kovu.
PSALI JSME: Tři zlaté scénáře
Fondy pro zajištění svých zlatých akcií musely v roce 2025 přinejmenším formálně nakoupit 801 tunu zlata, tedy podobnou tonáž jakou podle organizace World Gold Council vykázaly ve svých nákupech i centrální banky (863 tun), jež jsou považovány za základní fundament růstu ceny zlata.
Jako měna, ve které se stanovují ceny komodit v mezinárodním obchodě, slouží americký dolar. V této souvislosti se často uvádí, že slouží špatně. Za poslední rok podle melbournského analytického webu The Conversation klesl o 10 procent a zlato by ho mělo nahradit. Kvůli tomu zlato některé centrální banky do svých rezerv také nakupují.
Leč data ukazují, že pokud se nenecháte zmást Ruskem a Čínou, dolarové dluhopisy v celosvětových rezervách neklesají, nýbrž loni dokonce stouply, a je jich mnohem víc než například v roce 1991. To znamená, že ačkoli význam zlata jako aktiva zaměřeného na zisk posiluje, jeho pasivní pojímání jako rezervy na špatné časy to nijak neoslabuje. Nic lepšího na světě nenajdete.
PSALI JSME: Reset zlata aneb Co se vlastně stalo
Rudolf Marek
