Podobně lze najít období, kdy zlato koreluje s dolarem, přesněji řečeno s důvěrou v centrální banky. Když 15. srpna 1971 prezident Nixon zrušil závislost dolaru na zlatu, stála unce 43,15 dolaru. V březnu 1980, kdy inflace dosáhla 14,8 procenta a centrální banka (Fed) v červnu 1981 zvýšila úrokovou sazbu na 20 procent, se za unci zlata platilo 850 dolarů.
„Zlato se pak zhroutilo z 850 na 250 dolarů v rámci Greenspanova Velkého moderování (silné deflace). Greenspan byl vnímán jako Maestro, dokud nepraskla bublina dot-com,“ konstatuje The Street.
Během další prasklé bubliny na trhu s nemovitostmi zlato nejprve zaplakalo, ale v době, kdy v červnu 2012 prezident ECB Mario Draghi přednesl svou slavnou řeč, v níž řekl: „Uděláme vše pro záchranu eura, a to bude stačit,“ zareagovala cena zlata vzestupem na 1614 dolarů.
„Co udělal pro záchranu eura Draghi? Absolutně nic! Výnosy z řeckých, portugalských a italských dluhopisů se hned po této řeči začaly hroutit. Až po letech se ECB uchýlila k záporným úrokovým sazbám a kvantitativnímu uvolňování,“ připomíná The Street.
Ale ještě předtím, v době Velké recese, dosáhla cena zlata dne 23. srpna 2011 dosud rekordní ceny 1923,70 dolaru za unci. Postupné obnovování důvěry v centrální banky přineslo zlevnění zlata v prosinci 2015 až na 1050 dolarů za unci.
Tištění peněz a inflace
Když ECB začala zběsile tisknout eura a Fed začal mluvit o normalizaci, o které kdekdo věděl, že nepřijde, začalo zlato opět stoupat. „Ano, Fed rozjel tištění peněz v rozsahu, který si uměl představit jen málokdo. To však inflaci nijak nepodnítilo, alespoň podle toho jak se měří.
Indexy, jež údajně měří inflaci, ve skutečnosti nic takového nedělají. Například nezahrnují ceny domů, pouze nájemné. Údajná zdravotní inflace je vtip. Každý, kdo si koupí zdravotní pojištění, vám sdělí, že náklady jsou vyšší než uváděných 5,9 procenta. Každý na vysoké škole byl jistě potěšen rostoucími náklady na školné a bydlení. Stejně tak každý s uncí zdravého rozumu ví, že současná bublina na akciovém trhu je měřítkem inflace.
Fed a ekonomové předpovídali, že inflace bude meziročně jen o 0,1 procenta vyšší. To jsou přesně ti, kteří obecně nevědí, jak inflaci měřit. A snaha Fedu o dosažení této míry vytvořila destruktivní bubliny, které způsobí deflaci, o níž si myslí, že jí zabrání.“
Deflační studie BIS
BIS (Banka pro mezinárodní vypořádání) provedla historickou studii a zjistila, že běžná cenová deflace není vůbec problém. Deflace může zvýšit produkci. Nižší ceny zvyšují reálné příjmy a bohatství. A mohou také zvýšit konkurenceschopnost exportu.
„Deflace bublin aktiv je škodlivá. Když bubliny aktiv prasknou, dojde k deflaci dluhu. Vážně zavádějící pokusy centrálních bank porazit rutinní deflaci spotřebitelských cen jsou tím, co podporuje destruktivní nárůst neproduktivních dluhů a bublin aktiv, které se nakonec zhroutí. Problém není deflace, ale pokusy jí zabránit.
Máme to pod kontrolou?
Fed se snaží udržet dění pod kontrolou. Obává se další úvěrové krize, jakou jsme měli v letech 2008–2009 A právem. Má věci pod kontrolou? Jasně že ne. Je peněžní zásoba indikátorem? Možná ano, ale důležitým bodem není kvantitativní uvolňování, ale spíše to, že lidé vědí, že Fed opět ztratil kontrolu.
Spekulanti se snaží o dumpingové ceny zlata, ale cena stejně stoupá. Na rozdíl od všeobecného přesvědčení nemají nákupy šperků pro vývoj ceny zlata žádný význam. Je to peněžní poptávka, která určuje cenu,“ uzavírá ve svém blogu Rakušan Mike Shedloc, investiční poradce americké SitkaPacific Capital Management.
(rek)
