
Zároveň centrální banka 15,5 tuny zlata v lednu a v únoru vyvezla/prodala a zřejmě v tom bude pokračovat. Není to však ztráta důvěry ve zlato. Je to snaha státu získat na obchod se zlatem monopol. Proto může vláda prodávat zlato a zároveň zakázat jeho vývoz, aniž by si protiřečila.
Jednoduše řečeno: Kreml chce, aby zlato zůstalo jako oficiální nástroj likvidity, ale zároveň v tomtéž bude bránit domácnostem a firmám. Zlato je totiž jednou z posledních „továren“ na výrobu rublů, která Rusku zůstala.
Fond národního bohatství, ruský rezervní fond pro horší časy, nyní podle agentury Reuters funguje se strukturou 60 procent jüanů a 40 procent zlata. Jüan se stará o značný podíl zahraničního obchodu, zlato zalepuje díry tam, kde čínská měna nefunguje. Sto gramů zlata je 15 tisíc dolarů.
PSALI JSME: Rusko lepí díry v rozpočtu zlatem
„Sankce ruský obchod neodstranily. Jen podpořily alternativní ekonomiku, kde jsou monetární funkce rozděleny mezi měny a komodity. Dokud Čína bude nakupovat energie za jüany, bude se muset na rubly přeměňovat zlato,“ píše časopis Modern Diplomacy.
„Když se z rezervního aktiva centrální banky stane pokladna rozpočtu, není to známka důvěry ve zlatý poklad. Je to známka toho, že vazby mezi obchodem, financemi a státem praskly a Moskva přežívá tím, že prasklinu obchází.“
Rusko neprodává zlato, protože by jí na něm přestalo záležet. Prodává zlato proto, že tento kov umí dělat něco, co jüan nedokáže – stát se okamžitě zdrojem rublů, které stále plní důležitou funkci: Platí vojáky, dodavatele, důchody a továrny. Je alchymistická výroba rublů ze zlata projevem zoufalství, nebo se ukazuje jako výhoda mít alespoň část měny podloženou zlatem? Nejspíš platí obojí.
PSALI JSME: Rusko nahrazuje ztráty z ropy ziskem zlata. Téměř polovinu rezerv má právě ve zlatě
Rudolf Marek