Zlato (oz) / USD
1 526,18
0,02 %
Zlato (oz) / CZK
35 399,56
0,15 %
EUR / USD
1,12
0,32 %
USD / CZK
23,19
0,17 %
Zlato
Reuters: Ghanské těžaře zlata ohrožuje jejich vlastní řemeslo

Malí farmáři produkují v Západní oblasti v Ghaně velké množství kakaa, kaučuku a palmového oleje. Místní kakao používají výrobci čokolády na celém světě. Nicméně zemědělství je nestálé, náročné, nelze na něm rychle zbohatnout a je k němu potřeba velké množství půdy. Kameny jsou tady přitom protkané takovým množstvím zlata, až se třpytí, napsala agentura Reuters.

Při těžbě zlata horníci otravují řeky, zemědělskou půdu i sebe samotné. Foto: Youtube

První kolonisté nazývali tento region Zlaté pobřeží. Ašantiové z jižní Ghany již dávno vydělávali jmění tím, co Ghaňané nazývají dolováním na způsob „galamsay“ (seber a prodej). S tím, jak od roku 2008 stoupá cena zlata a lze levně a jednoduše sehnat čínské důlní stroje, se neoficiální těžba rychle rozšiřuje.

Mezinárodní institut pro životní prostředí a rozvoj v roce 2016 uvedl, že se řemeslnou těžbou v Ghaně živí asi milion lidí a dalších 4,5 milionu na ní finančně závisí. Ghana se za poslední desetiletí stala jedním z největších producentů zlata na světě, jen málo místních přitom odrazuje riziko, které je s těžbou tohoto vzácného kovu spojeno.

Při těžbě zlata horníci otravují řeky, zemědělskou půdu i sebe samotné. Vdechují zplodiny z výbušnin, jimiž rozbíjí skály, i prach, který vychází z drtiček. Ten obsahuje těžké kovy, například olovo. Používají také rtuť a kyselinu dusičnou, jež způsobují potíže s dýcháním, aby z usazenin vylouhovali vzácnou rudu. Tyto chemikálie po použití vylévají na zem nebo do řek.

Zvláště nebezpečný jed je právě rtuť. Velké nadnárodní firmy také znečišťují prostředí, ale neoficiální doly jsou horší. Podle OSN v subsaharské Africe vypouští tento kov do okolí z 80 procent právě řemeslní horníci.

Ti lijí do prachu z drtiček vodu, aby oddělili těžké kovy, které následně sbírají. Poté do nich přimíchají rtuť, která se spojí se zlatem a vytvoří slitinu. Pinzetami pak vyndají kousky, jež vypadají jako malé kuličky alobalu, a hodí je do ohně. Oheň spálí rtuť, při čemž se vypustí do vzduchu její výpary.

Rtuť je běžnou součástí dne

Rtuť otráví jakoukoliv tkáň, se kterou přijde do styku. Kromě poškození plic může způsobit ztrátu paměti, podrážděnost, deprese, selhání ledvin, třas, ochromení nebo zbarvení a loupání kůže. Zvláště závažné otrávení rtutí může způsobit paralýzu, kóma nebo duševní choroby a nakonec končí smrtí.

Tento jed však pracuje pomalu a je těžké otravu diagnostikovat. Horníci v Ghaně se navíc málokdy chrání, otevírají sáčky s rtutí zuby, občas jí z nich vysávají a plivou do misek. Poté, co se jim dostane na ruce, si je před jídlem neumyjí a vdechují její výpary.

Snahy zdravotnických i environmentálních expertů zastavit a vyčistit neoficiální těžařství však vždy narazí na stejnou překážku: pro lidi s omezenými možnostmi je v těžbě zlata příliš mnoho peněz.

„Dostalo se to až do takového stádia, že umírali lidé, kteří ani netěžili,“ řekl Nana Boateng, místní kmenový vůdce, který se dříve na těžbě podílel. „Byli to jen obchodníci, kteří pracovali poblíž místa, kam se rtuť vyhazovala,“ dodal.

Ačkoliv lékaři místní varují, že způsob, jakým zlato získávají, je vystavuje zdravotnímu riziku, nesvádějí horníci vinu na své řemeslo. „Mysleli jsme si, že jsme nějak hřešili proti Bohům,“ popisuje Boateng vlastní případ.

Boateng měl štěstí. Po otravě rtutí se mu podařilo uzdravit, s hornictvím skončil a pustil se do pěstování kakaa a kaučuku. Když ale dnes mladé lidi od těžby zrazuje, tak se mu prý vysmívají. Někteří mu i vyhrožují. „Těžaři vydělávají pořádné peníze,“ pokračuje. „Nepřestanou, ať jim řeknete cokoliv. Nezajímá je to. Mají rčení: ‘U každé práce hrozí smrt,’“ uzavírá.

Podle Solomona Kusiho Ampfoa, experta na přírodní zdroje, jenž v Ghaně vede oficiální průzkum o užívání rtuti, budou těžaři tento kov nadále využívat, dokud nebude k dispozici jiná praktická metoda.

OSN odhaduje, že neoficiální těžaři po celém světě vypustili do půdy a vody v roce 2015 1220 tun rtuti, z toho 252 tun v Africe a ještě více v Jižní Americe.

(ČTK)