Hlavní analytik společnosti Goldmoney Alasdair Macleod se ve své obsáhlé stati dotýká vzdálenější budoucnosti, což ale neznamená, že se jeho prognóza nemůže vyplnit. Domnívá se, že po kolapsu v počítači vytvářených měn rozhodne o tom, k jaké směně se přiklonit, veřejnost.
„V minulosti se vždy rozhodla pro kovové peníze. A protože ministerstva financí a jejich centrální banky shodou okolností vlastní pouze zlato ve svých neměnových rezervách, je jeho monetizace jedinou možností, jak státy mohou přežít pád svých měn. To se nakonec stane, přičemž stříbro bude pravděpodobně plnit doplňkovou peněžní roli zlata,“ píše Macleod z jehož úvahy dál vyjímáme…
…Zlato i stříbro fungovaly po tisíciletí jako peníze a obecně jsou spojeny s peněžní hodnotou, to znamená, že jsou vhodným prostředkem směny. Stříbro bylo základem libry šterlinků již od roku 775 a bylo měnovým standardem až do přijetí zlatého standardu v roce 1816. Fungovalo víc než tisíc let a na evropském kontinentu bylo měnovým standardem až do francouzsko-pruské války, kdy Německo požadovalo od Francie reparece ve zlatě, což mu umožnilo změnit svůj měnový standard ze stříbra na zlato…
…Totéž nelze říci o bitcoinu, který je považován za přední a nejzdravější kryptoměnu. Dokud elektřina protéká našimi ekonomickými žilami a naše počítače a mobilní telefony zůstanou vzájemně propojeny, bude bitcoin a jeho blockchain. Ale jako náhrada měny má mnoho nevýhod. Nemůže fungovat jako prostředek směny pro ty, kteří ho nechtějí nebo nemohou používat. Nadšení pro bitcoiny má méně než sto milionů lidí z populace sedmi miliard. Nebudou to fanoušci bitcoinu, kdo nakonec rozhodne, co použít jako peníze, ale široká veřejnost…
…Bitcoinoví nadšenci nepochopili význam určité míry flexibility v množství peněz, tažených volnými trhy, aby fungovaly jako prostředek směny. Bitcoin jako peníze je prozatím jen špatně informovanou spekulací. A až se svět vrátí ke kovem podloženým penězům ze všech důvodů nastíněných v tomto článku, bude dědictvím bitcoinu vynález blockchainu a všeho, co po něm následuje, a jeho cena v dnešních měnách, nebude mít žádný význam…
Kolik zlata bude potřeba a převýchova bankéřů
…Říká se, že vytěžené zásoby zlata činí asi 200 000 tun a roční produkce je asi 3300 tun. Růst o 1,5 % ročně se neprávem považuje za peněžní zásobu, protože to je jen jedna z funkcí kovu a pouze 35 220 tun v centrálních bankách je oficiálně peněžním zlatem. Kromě oficiálně přiznaného zlata existují zlaté cihly i v trezorech vládních agentur, které není oficiálně označeno jako peníze, a také spousta zlata vlastněného širokou veřejností. A s odhadem 60 % zlata ve formě šperků a jiných použití, vytváří globální peněžní zásobu zlata kolem 80 000 tun…
…To dává zlatu obrovský prostor pro zvýšení jeho peněžního využití. O tom, kolik zlata je potřeba, rozhodnou volné trhy…
…Víme však, že omezit transakce na mince nebo kovové peníze podle váhy je neefektivní forma peněz. To je důvod, proč měny začaly jako náhražky zlata nebo stříbra ve formě hotovosti i bankovních vkladů, směnitelné za fyzický kov na vyžádání s pevnou sazbou…
…Náhradní měnový režim proto musí umožňovat pokračování derivátů a dalších finančních činností, jako jsou financování obchodu a poskytování úvěrů nefinančnímu sektoru. Skutečnost, že deriváty mají delší historii než nekryté peníze, je důkazem, že kovové peníze pro ně nejsou překážkou. Podobně trhy s dluhopisy existovaly vedle bankovních úvěrů, které jsou nezbytné pro usnadnění výroby, a tedy i spotřeby…
…Výhodu, že můžete platit zdravými náhražkami peněz, nelze podceňovat. Národní měna plně zastupitelná zlatem nebo stříbrem byla ústředním bodem ekonomiky průmyslové revoluce a je základem měn velkých národů současnosti…
Autor předpokládá, že po zániku měn přijdou zdravé peníze. Přemýšlí rovněž o politických a ekonomických turbulencích, které by tato změna dočasně způsobila.
„Pro zachování zdravého peněžního režimu je však třeba provést další institucionální změny. Musí vzniknout vlády, které snižují jak své finanční závazky, tak zapojení do ekonomiky na úplné minimum, které udržují vyvážené rozpočty, neodrazují od úspor jejich zdaněním a nikdy nepodnikaly kroky, které odrazují od volných trhů. Je třeba připustit, že vyhlídka na hladký přechod ke zdravým penězům se blíží nule, ale změna nakonec bude,“ uzavírá Macleod s dovětkem, že hlavní převýchovu budou potřebovat banky.
(rek)
