Bezmála dvacet let se centrální banky zlata zbavovaly. Musely kvůli tomu v roce 1999 dokonce uzavřít dohodu s Mezinárodním měnovým fondem, že nevrhnou na trh víc než 400 tun zlata ročně po dobu pěti let. Samotná Bank of England prodala ze svých rezerv v letech 1999 až 2002 celkem 395 tun zlata. Česká národní banka ještě předtím vyměnila 56 tun zlata za jiná aktiva.Výprodeje pokračovaly až do roku 2009 a centrální banky se za tu dobu zbavily kolem 7 500 tun zlata.
Ke změně došlo až po roce 2010, kdy centrální banky začaly zlato opět opatrně nakupovat. Nyní, jak tvrdí americký bankovní dům Citi, centrální banky celosvětově drží 40 % svých rezerv právě ve vzácném žlutém kovu, což investiční banka uvádí ve své nejnovější analýze rezerv centrálních bank.
S touto informací přispěchal renomovaný ekonomický časopis Forbes, který zdůraznil, že ještě před třemi lety představovalo zlato v centrálních bankách zhruba 20 % jejich rezerv. Uvedená čísla se však značně rozcházejí se statistikou Mezinárodního měnového fondu (MMF), který v červnovém přehledu uvádí v držení centrálních bank 36 359,7 tuny zlata, což je pouze 21,7 % devizových rezerv.
Jisté zkreslení dat však MMF připouští, protože fond uvádí data první stovky centrálních bank, i když ta poslední, islandská centrální banka, disponuje pouhými dvěma tunami zlata. Nicméně ve statistice chybí některé státy jako je Írán nebo Vietnam, které své zlaté rezervy utajují, zatímco čínským oficiálním údajům věří jen málokdo.
Rychlý nárůst ceny zlata spolu s rekordním tempem nákupů zlata centrálními bankami rozvíjejících se trhů jsou podle Citi klíčovými faktory, které vedly k dosažení nejvyššího podílu zlata v rezervách centrálních bank za posledních 30 let.
V této souvislosti údaje MMF uvádějí, že země eurozóny drží podle červencových dat 10 764,7 tuny zlata, což je 66,5 % jejich devizových rezerv. U Spojených států by to mělo být dokonce 77,9 % rezerv, a to se jejich výše vypočítávala z průměrné červencové ceny 3 299 dolaru za unci.
Rudolf Marek
