Zlato ve Spojených státech tvoří 78 procent devizových rezerv, v Belgii 49,9 procenta rezerv země. Belgie na rozdíl od USA své rezervy přeceňuje každý měsíc a z jejich hodnoty 842 milionů dolarů v roce 1957, bylo letos v březnu 21 miliard dolarů. Pro USA by obrovský zisk znamenalo přecenění největší zlaté rezervy na světě o váze 8 133,5 tuny z 12 miliard na 887,8 miliardy. Pro Belgii prodej alespoň části z 227 tun zlata k posílení obrany bez navýšení vládního deficitu.
Belgická národní banka ale dala jasně najevo, že politici by na prodej zlata měli zapomenout. „Zisky realizované z transakcí se zlatem jsou účtovány na rezervní účet banky, který je určen pro správu devizových rezerv a ze zákona jej nelze použít k jiným účelům,“ utnula debatu centrální banka.
Případů, kdy země použily výnosy z přecenění zlatých a devizových rezerv, bylo za posledních 30 let zatím jen pět, uvádí americká centrální banka. Týkají se Německa, Itálie, Libanonu, ostrovů Curaçao a Svatý Martin a Jihoafrické republiky. Výnosy z přecenění byly použity buď centrální bankou, jako v případě Itálie, Curaçaa a Svatého Martina, nebo ústřední vládou, jako v Jihoafrické republice, v Libanonu a v Německu.
PSALI JSME: Libanonská centrální banka přepočítává své zlato
V Itálii výnos z přecenění pokryl jednorázovou ztrátu z úhrady dluhopisu, který vlastnila Banca d’Italia. Na Curaçau a Svatém Martinu přecenění pokrylo ztráty způsobené poklesem výnosů z cenných papírů a ztráty z přecenění, jelikož centrální banka rebalancovala portfolio. Použití výnosů z přecenění sice dočasně zvýšilo zisky obou centrálních bank, ale pouze na Curaçau a Svatém Martinu to bylo spojeno s dalšími opatřeními k trvalému generování dodatečných příjmů.
Pokud šlo o vlády, ty čerpaly výnos z přecenění k úhradě dluhů. Snižování objemu zadlužení pomocí výnosů z přecenění však zlepšuje fiskální situaci jen okrajově a neřeší větší strukturální problémy. Například poměr dluhu k hrubému domácímu produktu (HDP) se v Libanonu zvyšoval i poté, co byly výnosy z přecenění použity k úhradě části dluhů.
V Německu to byla zase obava kancléře Helmuta Kohla a ministra financí Theo Waigela z nesplnění maastrichtských kritérií v roce 1997. Podle výroční zprávy Bundesbanky to znamenalo převod 13 miliard marek ze získaných 20 miliard do rozpočtu, ačkoli německý fiskální deficit v roce 1997 nakonec splňoval maastrichtská kritéria i bez výnosu z přecenění.
PSALI JSME: 267 966 zlatých cihel Bundesbank
(rek)
