Zlato (oz) / USD
1 910,55
0,20 %
Jistota ve vlastních rukou
0

Bavorská šlechtična obdarovala Norimberk zlatými náprstky

Už na první pohled je jasné, že nejde o naprosto obvyklý, tuctový kousek. Onen náprstek se totiž blýská, jako kdyby jeho povrch pokrývalo ryzí zlato. A on to opravdu 24karátový nejdražší kov je.

Irmgard Edle von Traitteurová (na snímku uprostřed) předala svou cennou sbírku náprstků Městskému muzeu v Norimberku. Reprofoto: mittelbayerische.de

„Jeden z nejvlivnějších anglických rodů si ho objednal v Norimberku jako součást věna nejmladší dcery. Rodina toužila po něčem nenapodobitelném, něčem, o čem by si povídala celá Británie. Nešetřila na penězích, takže proslulí norimberští řemeslníci tak mohli v celé kráse a nápaditosti předvést zručnost, um a vynalézavost, jež ve své době neměla konkurenci,“ řekla televizi Bayerischer Rundfunk šlechtična Irmgard Edle von Traitteurová (91), majitelka jedné z nejcennějších sbírek ochrany prstů při šití nejen ve Spolkové republice, ale na světě vůbec.

Nejstarší exemplář z kolekce čítající přes dva tisíce položek pochází z éry Římské říše a je to v podstatě zlatý kroužek. Jiné skvosty putovaly z mnohem větší dálky –  kupříkladu luxusní, pozlacený a českými granáty posázený kousek z Afghánistánu, přičemž odborníci mají za to, že na svět přišel v Persii.

Čepičky na prsty se „šily na míru“

Také při ochraně prstů, konkrétně těch urozených, přišlo ke slovu okázalé předvádění bohatství, přepychu a společenského postavení. „Ještě dnes si modrá krev v Británii nechává zhotovovat exkluzivní čepičky na prst, vždy v jediném provedení. Stalo se to součástí tradice, která se zakořenila a přežívá dodnes,“ vysvětluje Inge Lauterbachová, historička životního stylu a módy z berlínské Svobodné univerzity.

„To je můj oblíbený kousek. Nosila jsme ho vždy k slavnostnímu dirndlu,“ říká sběratelka a ukazuje nádhernou barokní přezku. Skrývala vše potřebné, co musela mít zámecká paní po ruce: jehlu, špendlíky a pochopitelně hříšně drahý náprstek.

Edle von Traitteurová, někdejší poslankyně bavorského zemského sněmu v Mnichově, investovala do své vášně nemalý peníz. „Jednou jsem to velmi zhruba spočítala a vyšlo mi, že od sedmdesátých let, když jsem se pustila do shromažďování prvních exemplářů, mě koníček vyšel na nejméně 250 tisíc eur (asi 6, 5 milionu korun),“ řekla norimberská rodačka při předání své cenné sbírky Městskému muzeu v Norimberku.

Kolekce v hodnotě milionů eur

Odborníci se shodují, že kolekce může mít hodnotu několika miliónů eur, protože jen materiály, z nichž se čepičky na prsty zrodily –  zlato, alabastr, slonovina –  představují jmění. „Nikdy bychom nemohli dovolit sbírku koupit, takže o to víc náš darování těší,“ potvrdil Thomas Schauerte (53), ředitel Norimberských muzeí.

Mimochodem, Norimberk sehrál v historii náprstku klíčovou roli. První kovově-bronzové opustili místní dílnu Sebastiana Prawna, jenž zemřel v roce 1414, daleko dříve, než Kolumbus doplul do Ameriky. Zachoval se i obrázek z r. 1382 zachycující výrobu.

Mistři cechu náprstkářského patřili k elitě

Do 16. století se náprstky odlévaly z mosazi a jamky na povrchu se ručně vyklepávaly. Proto náprstkáři, elita mezi řemeslníky, patřili do cechu mědikovců a až roku 1537 jim norimberská radnice udělila výsadu vlastního cechu, tedy výběrového sdružení řemeslníků.

Začali totiž používat mosaz, ohebnější, pružnější a snadněji zpracovatelnější. Náprstky jim odlévali slévači mosazi a sami pak do nich dělali dírky a zdobili je, aby jehla neklouzala. Mistři cechu náprstkářského z Norimberku své skvosty „podepisovali“ vytepanými značkami, což je už tehdy mělo chránit před „fejky“.

(plk)

Další z kategorie Zlato