„Zlato je požehnáním, které nám dovoluje si koupit, co chceme, ale je zapotřebí tvrdé práce,“ říká osmačtyřicetiletý José Tobias Tranquini, jenž se těžbou zlata zabývá. Za gram zlatého prachu v obchodě vyplácí 80 až 100 dolarů (1850 až 2300 korun). Tranquini vysvětluje, že zlato není zcela stabilní zdroj příjmů. „Jeden den v dole může být bez výdělku. Někteří šťastlivci najdou až kilo, ale já jsem tu už dlouho a takové štěstí jsem ještě neměl,“ uvádí.
Obyvatelé El Dorada mají jen omezený přístup k bankovním službám. Zlato by mohli prodat ve směnárnách, kterých jsou ve městě desítky. Většina obyvatel to ale nedělá. Na rozdíl od venezuelské měny, která za poslední rok ztratila polovinu své hodnoty, zlato na hodnotě neztrácí.
El Dorado vzniklo jako vojenská pevnost, která měla zastavit anglický útok v roce 1895. Název odkazuje na mýtus, který není daleko od pravdy. Starší obyvatelé vyprávějí, že když pršelo, na hliněných cestách vesnice se objevovala zrnka zlata. Nachází se v oblasti s velkým nerostným bohatství, kde je nelegální těžba všudypřítomná. A všudypřítomné jsou i zločinecké gangy a guerillové skupiny, které vybírají výpalné nebo nelegální těžbu rovnou organizují.
Hilda Carrerová přišla do El Dorada před půl stoletím, přilákána jako mnoho jiných zlatou horečkou. V té době to byla vesnice mezi „džunglí a hady“. Dnes má téměř 5000 obyvatel.
„Bylo to tady ošklivé,“ vzpomíná třiasedmdesátiletá žena ve svém malém obchodě, kde prodává láhve s vodou za tři tisíciny gramu zlata, což je zhruba 1,5 dolaru. „Život vesnice se točí kolem horníků,“ uvádí Carrerová. Říká, že období klidu střídají objevy nových dolů, pro což mají místní název „bullitas“ neboli malé zlaté horečky. „Jsou tu dny, kdy neprodám ani láhev vody,“ dodává.
Ekologové poukazují na silné negativní dopady těžby v regionu. Při zhroucení nelegálních dolů často umírají i desítky lidí. Kvůli aktivitám zločineckých gangů oblast trpí také násilím. Jen v letech 2016 až 2020 zemřelo při masakrech 217 lidí.
Cesty z El Dorada do správního střediska Tumerema lemuje mnoho mlýnů, které zpracovávají písek, aby zachytily částice zlata. Pro zpracování jedné tuny písku jsou zapotřebí čtyři hodiny. Výsledkem je zhruba jeden gram zlata za den práce. „Používáme ho pro nákup jídla a toho, co je zapotřebí pro mlýn,“ vysvětluje jeden z pracovníků. V rukou drží malý kámen, který je zapotřebí ještě zbavit nečistoty zahříváním nad hořákem. „Nebezpečné jsou výpary,“ uvádí muž s tím, že při zpracování je spalována rtuť.
(ČTK)
