Zlato (oz) / USD
---
--- %
Zlato (oz) / CZK
---
--- %
EUR / USD
---
--- %
USD / CZK
---
--- %
Články
Schäubleho plán seje vítr a sklízí bouři

Krize v Evropě brzy vstoupí do své nejnebezpečnější fáze. Poté, co Řecko bylo přinuceno přijmout další tzv. záchrannou dohodu "prodlužuja-předstírej", se začaly v Evropě rýsovat bitevní linie. Příliv uprchlíků odhaluje škody napáchané diametrálně odlišnými ekonomickými vyhlídkami a do nebe volající nezaměstnanosti mladých lidí na "periferii" Evropy. Důsledky mohou být hrozivé, k čemuž se nedávno vyjádřili tři evropští politici - italský premiér Matteo Renzi, francouzský ministr hospodářství Emmanuel Macron a německý ministr financí Wolfgang Schäuble.

shutterstock_325747160

V září Schäuble poslal svým kolegům v euroskupině nástin tří návrhů, jak zabránit nové krizi eura.
Za prvé, státní dluhopisy eurozóny by měly obsahovat doložky, které usnadňují „bail-in“ držitelů dluhopisů.
Za druhé, pravidla evropské centrální banky by se měla nastavit tak, aby se zabránilo komerčním bankám započítávat takové dluhopisy jako ultra-bezpečná, likvidní aktiva.
A za třetí, Evropa by měla pohřbít myšlenku společného pojištění vkladů, a místo toho navrhnout povinnost nechat banky padnout, pokud již nesplňují pravidla záruky ECB.

Co si slibovat od „Schäubleho plánu“? Především vyzývá k omezené politické unii na podporu eura. V kostce řečeno, Schäuble upřednostňuje formalizovanou euroskupinu (složenou z ministrů financí eurozóny), jíž by předsedal prezident s právem veta nad národními rozpočty, jehož legitimitu by stvrdila eurokomora zahrnující poslance z různých členských států eurozóny. Výměnou za ztrátu kontroly nad svými rozpočty, Schäuble nabízí Francii a Itálii příslib „malé“ eurozóny s plně sdíleným rozpočtem, který by částečně financoval nezaměstnanost a programy pojištění vkladů. Na první pohled však Schäubleho plán žádá až příliš mnoho a nabízí příliš málo.

Dlužno říci, že německé fanatické dodržování „pravidel“, které jsou neslučitelné s přežitím eurozóny, podrývá loajitu těch francouzských a italských politiků, kteří ještě donedávna doufali v spojenectví s největší evropskou ekonomikou. Někteří, jako Renzi, reagují aktem čiré rebelie („návrh rozpočtu jim klidně vrátíme!“) Jiní, jako Macron, se začínají zachmuřeně smiřovat s tím, že současný institucionální rámec a neslučitelná kombinace politik eurozóny povede v konečném důsledku buď k formálnímu rozpadu, nebo k pomalé smrti.
Dobrá zpráva mezi špatnými je ta, že minimalistické návrhy na politické unie, takové jako je Schäubleho plán, začínají ztrácet půdu pod nohama. Evropu nedokáže stabilizovat nic menšího než makroekonomicky významné institucionální reformy. A poté pouze panevropská demokratická aliance občanů dokáže vytvořit živnou půdu, v níž budou moci tyto reformy zakořenit.