Ruská vojenská letadla nad Sýrií
Rusko svou vojenskou intervenci již začalo. Téměř nepozorovaně přesunulo svůj letecký kontingent na stále fungující syrskou základnu. Odtud má tato země východního dubiska útočit proti Islámskému státu a islamistickým radikálům. USA zatím zůstávají potichu.
Podle západních diplomatů se v Sýrii ruský expediční sbor již zabydlel na Asadem stále kontrolované letecké základně. Tato základna se nachází poblíž Damašku a bude sloužit Rusům jako útočná operativní základna. Nutno podotknout, že v Sýrii má již od dob Hafize Asada Rusko, tenkrát ještě SSSR, velkou námořní základnu, která je jedinou Ruskou základnou v teplých mořích. To také vysvětluje ruskou přítomnost v tomto konfliktu a jeho neutuchající zájem udržet pervezní Asadův alávistický režim u moci.
Po celé září budou na tuto základnu přistávat tisíce příslušníků vojenského personálu, včetně poradců, instruktorů, logistického personálu, technického personálu, členů ochrany základny a nakonec i vojenských pilotů.
Podle dřívějších zpráv mělo Rusko jednat s Asadovým státem o prodeji stíhaček MiG – 29 a výcvikových Jak – 130, které se mohou snadno přezbrojit na bitevníky. Hlavní poslání ruského expedičního sboru není znám, ale bezpochyby přítomnost „Velkého medvěda“ a jeho pilotů, kteří budou na svých bojových misích brázdit syrské nebe povede k zásadní změně existující dynamiky sil působících na Blízkém Východě.
Ruská federaci jistě nepodnikne žádné útoky proti Izraeli a jiným svrchovaným státům v tomto regionu a zřejmě bude silou, která bude hlavně bojovat proti IS a za udržení Asadova režimu. Co však ovlivní, to bude omezení současné téměř naprosté svobody pohybu Izraelského válečného letectva v této oblasti a potažmo na celém Blízkém východě.
Podle západních diplomatických kanálů proběhla v nedávné době série vyjednávacích rozhovorů mezi Ruskem a Íránem ohledně hrozby IS pro Asadův režim. V rámci těchto jednání nedávno také navštívil Moskvu neblaze proslulý íránský velitel jednotek Quds brigádní generál Kásim Sulejmaní. Výsledkem těchto setkání bylo Rusko – Íránské strategické spojenectví, jež má za cíl jakýmkoliv způsobem udržet Asadův režim, aby mohla Sýrie sloužit, jako nárazníkový pás bránící rozšíření IS do postsovětských států vyznávajících islám.
Nutno podotknout, že Rusové nejsou jedinými, kdo s Íránem koordinuje postup své politiky na Blízkém východě. Představitelé americké administrativy vyjednávají s dědici impéria Kýra Velikého možnost větší společné angažovanosti proti IS v oblasti Iráku. Americká zahraniční politika dává signál, že je nevyhnutelné brát Írán jako nedílnou součást tažení proti IS.
Íránsko- Americká spolupráce se zaměřuje na dva konkrétní cíle. Za prvé provincie Anbar, kde se již dlouhou dobu nedaří Iráčanům odsud Islamisty vyhnat a pak je to Mosul, kde se naopak Islamisté pokoušejí znovu obsadit toto druhé největší irácké město, kde žijí cca 3 mil. obyvatel.
Západní diplomatické zdroje uvádějí, že Obamova měkká a nevýrazná vláda si plně uvědomuje, že Rusové svou přítomností tak přímo v Sýrii zasahují. Do dnešní doby však nevydal Bílý dům v tomto směru žádné komuniké.
Toto USA, Rusko, Íránské bizardní společenství nebude jenom provádět výcvik rekrutů syrské, válkou zdecimované armády, ale bude ji i vyzbrojovat. To se vlastně již děje, když se v ruské válečné námořní základně v syrském Tartu (Tartus) objevují zásobovací lodě plné munice a výzbroje a náhradních dílů určených pro syrskou armádu.
Podle nezávislých arabských zdrojů hledá Asad s Putinem další přístav na syrském pobřeží, který by posloužil Rusům k dalším dodávkám vojenského materiálu. A to v době, kdy syrská armáda kompletně vyklidila strategickou provincii Idlib. Území obývané hlavně alavity a křesťany, kteří se tak následně stali hlavním proudem uprchlíků směřujících do Evropy.
V této době se do konfliktu zapojilo i Turecko, které dlouhou dobu stálo mimo jakýkoliv zásah do této války. Tedy nepočítejme osvobození ostatků zakladatele Osmanské říše. Během své poslední cesty po zemích Arabského poloostrova se turecký president Erdogan domluvil s představiteli Kataru a Saudské Arábie na společném vyzbrojení povstaleckých skupin bojujících proti IS.
Co říci závěrem. Další militarizace oblasti povede k eskalování konfliktu. A jestliže jednotliví aktéři nebudou společně komunikovat při postupu proti společnému nepříteli, může tato občanská válka přerůst i v konflikt daleko většího rozměru.
