Poté, co v roce 2012 Němci zahájili program repatriace 150 tun svých zlatých rezerv, který byl o rok později revidován na ještě vyšší objem zlata (50 procent), které chtějí mít ve svých sejfech doma, sáhli k podobné akci i Nizozemci. Ti v roce 2014 repatriovali 123 tun zlata. Rakušané, pravděpodobně inspirováni těmito iniciativami, v roce 2015 oznámili, že převezli do sejfů státní mincovny 224 z 280 tun zlata, jež skladovali ve Velké Británii. Oesterreichische Nationalbank (OeNB) se stejně jako Bundesbank nakonec rozhodla repatriovat polovinu svého zlatého pokladu.
„Podívejme se blíž na repatriační plán OeNB pro období let 2015 až 2020. Můžeme se ptát, proč má přeprava trvat pět let místo několika měsíců. Můj odhad je, že je to způsobeno nějakým třením mezi BoE a jejími klienty z centrálních bank. Víme, že OeNB nezačala mít obavy o své zlato až v roce 2012 nebo 2015, ale začalo to hned po krachu amerického finančního domu Lehman Brothers v roce 2008, což prokazují data o tom, jak centrální banka začala zabezpečovat své zlato půjčené komerčním bankám v roce 2009. OeNB je ale zveřejnila až v roce 2015,“ píše Koos Jansen.
Rakousko v roce 2014 oznámilo, že pod rostoucím tlakem veřejnosti, kde vznikaly pochybnosti o existenci zlatého pokladu země, vyšle auditory do Bank of England (BoE) za účelem ověření existence rakouských zlatých rezerv v britských trezorech. „Je to jediný způsob, jak se zbavit těchto nepřiměřených obvinění,“ konstatoval tehdy guvernér OeNB Ewald Nowotny. „Pokud centrální banky skutečně drží tolik zlata jak tvrdí a vykonávají řádný audit, neměl být problém publikovat dokumentaci,“ dodává Jansen.
„V únoru 2015 jsme se dozvěděli, že OeNB měla nějaké problémy s ověřením svého zlata v BoE. Rakouský účetní dvůr (Der Rechnungshof) ve své zprávě už koncem roku 2013 napsal: „OeNB má uloženo zhruba 82 procent fyzického zlata (224 tun – pozn. red.) v depozitáři v Anglii, což přináší vysoké riziko koncentrace.“ Jansen doplňuje, že smlouva o uložení zlata v britském depozitáři musela obsahovat nějaké nedostatky. To byl podle jeho tvrzení zřejmě důvod, proč OeNB začala vytvářet nové postupy vnitřní kontroly. Ten se týkal veškerého zlata rakouské centrální banky.
Za zmínku stojí, že BoE v červnu 2013 poslala centrálním bankám otevřené pozvání ke kontrole jejich zlatých rezerv: „Jsme rádi, že vám můžeme sdělit, že umožníme inspekce náhodného vzorku vašich zlatých cihel. Uděláme vše, abychom vyhověli požadavkům, které jsou kladeny na naši schopnost efektivně provozovat úložiště. Pracovní zátěž spojená s těmito návštěvami, v kombinaci s pravidelnými operacemi znamená, že je nutné dohodnout rozsah a načasování každé kontroly předem. Kromě toho je třeba respektovat jistá omezení ohledně data, velikosti vzorku a četnosti návštěv v závislosti na celkové poptávce. Vzhledem k počtu zákazníků nemusíme být schopni okamžitě vaší žádosti vyhovět, ale uděláme vše, co je v našich silách, abychom vám vyšli vstříc, jakmile to bude rozumně proveditelné.“
Znamená to, že před červnem 2013 neměly zahraniční centrální banky v BoE žádná práva auditu? Proč OeNB začala prověřovat své zlato v Londýně až v roce 2015, když tento dopis byl poslán v červnu 2013? Že OeNB dva roky čekala, potvrzuje prohlášení Rakouského účetního dvora z února 2015, že… „s ohledem na zlaté rezervy uložené v zahraničí, chybí opatření interního auditu.“
Na otázku portálu Bullion Star zaslanou v září 2016, jaký je stav repatriace zlata, OeNB odpověděla: „Z bezpečnostních důvodů nejsme schopni poskytnout informace týkající se konkrétních procesů a stavu transportu rakouských zlatých rezerv.“
„Pak jsem se zeptal,“ píše Jansen, „jestli OeNB byla konečně schopna zkontrolovat své zlato v BoE a zda bude zveřejněn soupis zlatých cihel včetně značky rafinerie, sériového čísla, roku výroby, atd.“ Rakouská národní banka odpověděla: „Můžeme potvrdit, že Oesterreichische Nationalbank poskytla závěry auditu zlatých rezerv ve Velké Británii a také ve Švýcarsku účetnímu dvoru, ale musíme zároveň oznámit, že jeho výsledky nebudeme zveřejňovat.“
Ačkoli v roce 2014 guvernér OeNB Nowotny uvedl, že jakýkoli obchod s potravinami je povinen provést jednou za rok inventuru a že je to (pro OeNB – pozn. red.) jediný způsob, jak se zbavit nepřiměřených obvinění, jakmile byla dokončena zpráva o auditu, zůstala před veřejností utajena. To ale nedůvěru veřejnosti spíš posílí, zvláště když měl audit zbavit centrální banku „nepřiměřených obvinění“.
„Audit byl tajen po řadu měsíců. Poté, co byl údajně dokončen, OeNB rozhodla, že nebude zprávu o auditu zveřejňovat. Proč?“ A dále: „OeNB se rozhodla repatriovat 140 tun zlata z BoE. Ale proč ne všichno? Že by část zlata chyběla?“ To jsou další z mnoha otázek, které si specialista na zlaté rezervy centrálních bank Koos Jansen klade.
(rek)
