Řecko si v poslední minutě vykoupilo kompromis a odklad o pár dalších měsíců. Teď se na obzoru rýsuje další krize: v Řecku 20. září proběhnou volby, a jelikož není žádný předem jasný vítěz, celé to divadlo nejspíš začne nanovo.
Nálady proti euru: Česko, Maďarsko, Polsko
Nicméně ty opravdu důležité volby se neodehrají v Řecku, ale v Polsku. V říjnu se bude volit nová polská vláda a pravděpodobným vítězem bude opoziční strana Právo a spravedlnost. V čele opoziční pravicové strany Právo a spravedlnost stojí Andrzej Duda, který je pro euro nadšen asi tak jako Nigel Farage. Nedávno prohlásil, že v Polsku může být společná měna jedině na základě plebiscitu. A pravděpodobnost kladného výsledku takového hlasování je velmi nízká – společná měna se obvykle prosadí politickou cestou bez konzultace lidu. Můžeme tedy předpokládat, že za vlády Práva a spravedlnosti nebude euro v Polsku přijato. Nijak nadšená pro něj není ani Česká republika, kde podle posledních průzkumů 70 % populace s tímto krokem nesouhlasí. A v Maďarsku bylo pro přípravu vstupu do zóny jednotné měny 2014-2018 pouhých 27% lidí.
Řecko je malý hráč – pouhých 2% produktu EU
Pokud odstoupí z eurozóny Řecko, bude to mít minimální dopad. 11milionové Řecko je z hlediska eurozóny v podstatě země hospodářsky slabá a chaotická. Řecké HDP představuje asi jen 2 % celkového produktu eurozóny. Jeden rok slušného růstu eurozóny by tak z hlediska přírůstku HDP nahradil celou řeckou ekonomiku, takže pokud by země eurozónu opustila, v podstatě to nepocítíme. Opak ale platí o vývoji v Polsku. Když euro vznikalo, předpokládalo se, že se stane platidlem všech členských zemí. Výjimkou byla Velká Británie a Dánsko, ale země střední a východní Evropy, technicky vzato, měly být povinovány euro nakonec přijmout. Slovensko, Slovinsko a pobaltské republiky už tak učinily, u větších zemí je ale situace složitější. Celková populace Polska, Maďarska a České republiky je protiváhou populace Velké Británie či Francie. Jejich rozhodnutí už má tedy docela jinou politickou váhu.
Vytrvalé a konzistentní želvy – silní hráči střední a východní Evropy
Kvůli krizi v eurozóně a problémům v Číně můžeme lehce přehlédnout, jak dobře se vede zemím střední a východní Evropy. Přirovnat je můžeme k želvám, které sbírají ekonomické body díky vytrvalosti. Maďarská ekonomika minulý rok rostla o 3,6 %, tempo růstu České republiky převyšuje 3 %, Polsko letos roste o 3,2 % a představuje jedinou evropskou ekonomiku, která se při minulé ekonomické krizi vyhnula recesi. Bruegel Institut nedávno uvedl, že lidé ve Varšavě a Praze jsou dnes (měřeno dle HDP na hlavu) bohatší než obyvatelé Vídně, Říma, Lisabonu či Madridu. Zejména Polsko aspiruje na pozici ekonomické velmoci Evropy a v tuto chvíli už jeho význam odpovídá Španělsku, přičemž brzy může předstihnout Itálii a nakonec možná i Francii.
S měnami je to podobné jako s firmami. Buď expandují, nebo se zmenšují. Euro bylo vytvořeno jako protiváha dolaru a mělo se stát dominantní silou na kapitálových trzích. Pokud od něj odpadnou malé a nevýznamné ekonomiky, nejedná se o závažný otřes. Když se ale velké země s vysokým potenciálem růstu obrátí k euru zády, to bude ovšem jiná káva.
Zdroje: The Telegraph, Roklen, Emerging Europe
