„Máme fotografie zdi před Braniborskou bránou z noci 9. listopadu, kdy lidé začali kladivy a dláty zeď osekávat a vylamovat kousky, které si odnášeli s sebou,“ dodala Thieleová.
To, co bylo tehdy pro mnohé impulzem v historické chvíli, se pro jiné brzy stalo obchodem. Dodnes si mohou turisté koupit malé a větší úlomky zdi za několik málo eur. Jednotlivé kousky kdysi smrtící hranice jsou skutečným exportním šlágrem.
Od začátku letošního roku provozují obchod s berlínskou zdí také bratři Sebastian a Julian Sachaovi. Oba Západoberlíňané v lednu převzali od Volkera Pawlowského, který na to měl brzy po převratu nos, myšlenku, že díky zdi se dají vydělat peníze. Ještě v roce 2010 časopis Der Spiegel označoval Pawlowského jako „svého druhu monopolistu zdi“, ale tento muž mezitím podnikání opustil.
Bratři Sachaovi dodávají prostřednictvím svého velkoobchodu Berlin Souvenirs podle vlastních údajů zhruba 40 procent úlomků zdi do berlínských obchodů se suvenýry. Je to docela prašné podnikání, protože kouskování zdi a výroba suvenýrů je opravdová ruční práce.
Ke slovu přicházejí nůžky na plech a cirkulárky i kladiva a dláta. Desky z plexiskla jsou zahřívány, tvarovány a ohýbány. Ještě před rozkouskováním zdi je na ni nanesena nová barva, protože ta stará mezitím oprýskává a malý suvenýr má přece být barevný.
Sachaovi podle vlastních údajů prodají každý den krabici od banánů s kamínky ze zdi. A to nejen do berlínských obchodů se suvenýry, ale prostřednictvím svého internetového obchodu do celého světa. Hovoří o objednávkách z Madagaskaru, Brazílie a Austrálie. Většina zahraničních objednávek ale přichází z Číny a USA.
Zásoby mají prý ještě na zhruba deset let, pokud obchod takto poběží dál. V současnosti lehce klesá.
Jenom na dvoře v berlínské části Reinickendorf se kupí ještě několik dílů zdi. Oficiální název dílů ochranné hraniční zdi 75 je UL12.41. Jeden kus váží 2,6 tuny, je vysoký 3,20 metru, široký 1,20 metru a u paty hluboký 2,1 metru.
Thieleová, která je kurátorkou sbírky a archivu Nadace berlínské zdi, si vzpomíná na historický moment. Přímo po pádu zdi bylo podle ní pro mnohé takzvané zední datly aktem sebeutvrzení přijít poprvé na hranici a stát se součástí jejího stržení. Pro jiné byl kousek kamene vítěznou trofejí, která ukazuje, že něco zdolali.
„A já se domnívám, že od první chvíle hrála svou roli i myšlenka na suvenýr: Jsem tady, tady se děje něco velkého,“ říká Thieleová. Před Braniborskou bránou a na bývalém hraničním přechodu Checkpoint Charlie byli brzy pouliční obchodníci, kteří kousky zdi prodávali turistům.
Ale o prodej částí zdi projevily rychle zájem i firmy, říká Thieleová. Národní a mezinárodní firmy se obracely na velvyslanectví NDR a ministerstvo zahraničního obchodu a nabízely vysoké sumy. Vláda NDR si také hodnotu dílů zdi uvědomovala a nakonec vstoupila do byznysu. Založila agenturu Limex, která prováděla aukce – jednu úspěšně i v Monaku.
Ale ve zmatku revoluční doby s měnovou reformou a německým znovusjednocením se obchod NDR se zdí pořádně nerozjel, říká Thieleová. Od léta 1990 byla zeď stržena a mnohdy použita na stavební materiál.
Ale proč kupují mnozí turisté ještě dnes, po 35 letech, jednotlivé dílky zdi vlepené do plexiskla nebo do sněhové koule? Jeden kamínek v ohýbaném plexiskle velikosti L stojí na stránkách Berlin Souvenirs 17,90 eura (zhruba 450 korun) – včetně certifikátu o pravosti. „Objednejte si nyní kousek dějin,“ láká velkoobchod.
Alexandra Hildebrandtová vede Muzeum berlínské zdi u Checkpoint Charlie v Berlíně. Připomíná útěky z NDR a pokojný boj za lidská práva právě tam, kde dříve stávali pohraničníci. Poukazuje především na změnu, kterou prošel význam zdi. „Dokud stála, byla symbolem rozdělení,“ říká. Dnes je podle ní symbolem svobody.
Také Thieleová zdůrazňuje, že hranice je dnes pozitivním symbolem, symbolem překonávání. Tak jako tak zeď získává na významu. Vzhledem k nové studené válce a horké válce mezi Ruskem a Ukrajinou se zeď opět ocitá ve středu pozornosti. Pro prodejce suvenýrů je to dobrá zpráva. Dodávky by mohly pokračovat ještě dlouho. Ohromné množství dílů berlínské zdi jsou v soukromém vlastnictví, postupně jich přichází stále více na trh, potvrzuje Thieleová.
(ČTK)