O tom, že pravidelné výroční zasedání MMF a SB v roce 2000 se uskuteční v Praze, rozhodla Rada výkonných ředitelů obou institucí v červenci 1996. Výběr ovlivnilo několik skutečností. Česká republika v polovině 90. let minulého století podle studií MMF podstatně pokročila v přechodu k tržnímu hospodářství. Ekonomika v ČR byla na vzestupu, inflace se od roku 1990 podstatně snížila a míra nezaměstnanosti byla nejnižší v celém regionu a hluboce pod průměrem v tehdejší západní Evropě. Za výjimečný označovaly zprávy MMF také rozsah zdejší privatizace a finanční stability.
Řada komentátorů také připomíná, že k rozhodnutí uspořádat jeden z pravidelných summitů MMF a SB v Česku jako v první postkomunistické zemi, přispěla v neposlední řadě i osobnost tehdejšího prezidenta Václava Havla.
Zasedání se uskutečnilo v pražském Kongresovém centru, které prošlo v v letech 1998-2000 rozsáhlou přestavbou za více než tři miliardy korun. Náklady na organizaci zasedání obou světových institucí přesáhly jednu miliardu korun.
Pražského výročního zasedání MMF a SB se zúčastnili téměř všichni hlavní představitelé těchto institucí, tedy guvernéři, ministři členských zemí a jejich zástupci. Byl mezi nimi tehdejší prezident SB James Wolfensohn, výkonný ředitel MMF a pozdější německý prezident Horst Köhler či tehdejší britský ministr financí a pozdější britský premiér Gordon Brown. Celkem do Prahy přijelo 182 ministrů a guvernérů a zhruba dalších více než 15.000 oficiálních hostů. Hlavními tématy jednání byly ekonomické perspektivy, reforma MMF a Světové banky a pomoc chudým zemím.
Pražský summit světových finančníků však také provázely několik dnů trvající masové protesty proti ekonomické globalizaci, při nichž radikální odpůrci obou institucí vyprovokovali v ulicích potyčky s policií a způsobili rozsáhlé škody. Hlavního dne protestních akcí, 26. září, se zúčastnilo podle organizátorů 11.000 lidí, podle policie 7000.
Otevřené a prudké střety vypukly zejména poblíž Kongresového centra. Stovky radikálů mimo jiné z Itálie, Řecka, Španělska a Německa zaútočily na policejní jednotky dlažebními kostkami, tyčemi i zápalnými lahvemi; policisté odpovídali slzným plynem, vodními děly a obušky. Demonstranti na některých místech v Nuselském údolí vybudovali barikády, které zapálili. Později se stovky radikálních demonstrantů přesunuly do centra Prahy, kde jejich protesty vyvrcholily ničením výloh a zařízení různých institucí. Celkem bylo za dobu několikadenních nepokojů v nemocnicích ošetřeno zhruba sto lidí, polovinu tvořili policisté. Zadrženo bylo asi 900 lidí, některé z případů měly soudní dohru.
(ČTK)
