Po staletí se lidé snažili využít nejpodivnějších věcí jako prostředku směny neboli peníze. Cesta k dokonalým penězům byla dlouhá a hrbolatá, dlážděná pokusy a omyly. Sýr parmezán je však v Itálii dodnes používán nejen do těstovin, ale také jako platidlo. Už ve dvanáctém století se bochníky parmezánu směnovaly za zboží. V každém bochníku sýra je ukryto 550 litrů mléka. Při výrobě váží zhruba 50 kilogramů a během zrání sýr ztratí zhruba 12 kilogramů. Konečná váha jednoho bochníku činí zhruba 38 až 39 kilogramů.
Sýr je dokonce tak cenný, že některé banky využívají bochníky parmezánu jako zástavu za úvěry farmářům.
Sýrová banka Credito Emiliano
Banka Credito Emiliano má stovky poboček a tisíce zaměstnanců po celé střední a severní Itálii. Z vnějšího pohledu vypadá tato banka jako každá jiná bankovní instituce. Najdete tu bezpečnostní kamery, bezpečnostní dveře a dokonce i sejf. Diamanty nebo zlaté cihly byste v něm ale hledali marně. Namísto toho jsou zde na regálech pečlivě vyskládané stovky tisíc kol sýru Parmigiano-Reggiano. Banka od místních farmářů přijímá sýr do zástavy a poskytuje jim na oplátku nízkoúročený úvěr. Sýr zraje až tři roky a za péči o jeho správné zrání v klimatizovaném a zvlhčovaném sejfu si banka účtuje poplatek.
Na první pohled je zvláštní, že banka se sýrem nakládá jako jiní se zlatem. Není se čemu divit. Hodnota sýru uskladněného v jejím sejfu činí zhruba 200 miliónů dolarů.
Podpora regionu s minimem rizika
Tento způsob financování pomohl během ekonomické krize z roku 2008 udržet mnoho místních farmářů nad vodou. Farmáři mohou na toto tvrdé aktivum získat úvěr až do výše 80 % jeho hodnoty s minimálním úrokem. Mají tak po dobu zrání sýru přístup k nezbytné provozní hotovosti.
Pro banku přestavuje tento obchod minimální riziko. Jen výjimečně se stává, že dlužník nesplácí, pokud k tomu však dojde, banka uskladněný sýr prodá, odečte si jistinu i s úrokem a případný rozdíl doplatí farmáři. Sýr Parmigiano-Reggiano je regionální produkt a nelze ho vyrábět nikde jinde na světě. Sýr je tak oblíbený, že pokud jeden odběratel zkrachuje, banka ho se ziskem prodá někomu jinému.
Credito Emiliano takto půjčuje farmářům již od roku 1953. Bance generuje tento obchod pouze 1 % zisku, ale pro místní farmáře a celé komunity je nepostradatelný.
Autor: Jindřich Smítka
Zdroj: Visual Capitalist, BBC, Odditycentral
Foto: Eating
