Současný cyklus rozmetal spoustu zavedených pouček. Podle ekonoma Stephena Innese svět uvízl mezi přetrvávající inflací, škrty-neškrty americké centrální banky a americký nacionalismus poháněný cly, což vytvaří pozadí, v němž se mohou spojit i oheň a voda, riziko a a bezpečné útočiště.
Srdcem tohoto tepu doby není vabank spekulantů, nýbrž pevná ruka centrálních bank, které plní trezory jako námořníci zásoby před bouří. Tři po sobě jdoucí roky nakoupily přes 1 000 tun zlata a dokazují, že jejich diverzifikační hra je skutečná. Každá tuna devizových rezerv převedená na zlaté cihly je hlasem proti trvalé existenci papírově-digitálních měn, další trhlinou v iluzi monopolu amerického dolaru na celosvětovou důvěru v něj.
Když investiční fondy nebo drobní sázkaři sázejí na zisk zlata, jsou to jen živé peníze, které jeden den přijdou a druhý den jsou pryč. Ale když nakoupí centrální banky, žlutý kov zmizí v hlubokém sklepení. Tyto cihly jsou uzamčeny v trezoru, kde se na ně po celá desetiletí práší, a zapomenuty. „To není flow trading, to je trvalé vyřazení z oběhu,“ tvrdí Innes. A to je to, co pohání cenu. Banky prostě stahují zlato z trhu tempem, které pak zvyšuje poptávku.
Skeptici se drží tvrzení, že zlato jsou mrtvé peníze – žádný výnos, žádná dividenda, žádná produktivita, prostě zbytečnost. „Ale v době, kdy jsou dluhopisy a akcie stále víc spjaty, je tato zbytečnost největší silou zlata. Zlato nedělá nic a právě to je užitečné. Nepodřizuje se sezónám zveřejňování ekonomických výsledků ani cyklům rozpočtové politiky. Jen si tak hoví jako jediné aktivum, které se nenechá vtáhnout do stejného víru,“ píše Innes s 35 lety zkušeností na mezibankovním trhu.
Současné korelace to dokazují. Zlato bylo vždycky vrtkavé. Někdy se pohybovalo v souladu s vládními dluhopisy, někdy ne, jindy z důvodů různých strachů a obav, a často kvůli inflaci, ale ne pokaždé. Prostě si vždy tančí ve vlastním rytmu. A v pozadí se vznáší stín dolaru.
Pochybnosti se nemusí objevit přes noc. Chvíli trvalo, než vyšlo najevo, že centrální banky mají v rezervách víc zlata než eur. A jak uvádí analytici americké banky Goldman Sachs, přesun jen jedno procento ze soukromě držených amerických vládních dluhopisů by vyhnal cenu zlata na 5 000 dolarů za unci. To není plácnutí do vody, to je případ, který obchodníci již modelují.
(rek)
