Hlavním důvodem, proč se je Česká národní banka rozhodla rok předtím zrušit, byla skutečnost, že přestávaly plnit svoji úlohu a z oběhu se jich vracelo čím dál méně. Počet kovových platidel se tak snížil ze sedmi druhů na šest.
Na českých územích se haléř poprvé objevil ve druhé polovině 14. století. Jako nejmenší nominál korunové měny ho zavedl císař František Josef I. v rámci reformy roku 1892, kdy Rakousko-Uhersko hledalo náhradu za krejcary a zlatky.
Za dobu existence Československa a České republiky byly haléřové mince raženy v celkem osmi nominálních hodnotách: jedna, dva, tři, pět, deset, 20, 25 a 50 haléřů. Platnost deseti- a dvacetihaléřových mincí skončila již 31. října 2003.
(ČTK)
