Zlato (oz) / USD
1 919,47
0,01 %
Jistota ve vlastních rukou
0

Komentář: ČNB a spol.

Česká národní banka zvýšila svou úrokovou sazbu na jedno procento a reakcí licoměrných komerčních bank bylo zvýšení úrokových sazeb u hypotečních úvěrů. Musejí přece na svých klientech vydělávat víc než ono procento z peněz uložených v ČNB. Peněz mají stále přebytek, protože spořivý český národ je svými vázanými, spořicími, běžnými a kdovíjakými účty již léta dostatečně zásobuje.

Banky si nemusejí na poskytované úvěry půjčovat. Peněz od spořitelů mají totiž stále dost. Foto: iStock

Tímto způsobem si banky opatřují levnější peníze, než by získaly z jiných finančních aktivit, a prodávají je zájemcům o byty, domy, chaty nebo pozemky s vyšším ziskem, než jim nyní nabízí ČNB. Prostě je prodají za cokoli, co jim zajišťuje v případě nedobytnosti pohledávek návratnost vložených prostředků.

Banky se tváří, jako by si peníze na hypotéky a jiné úvěry musely za jedno procento půjčovat od ČNB, a tudíž alespoň úvěry zdraží, aby neprodělaly. Ale tak to není. Banky si nemusejí na poskytované úvěry půjčovat. Peněz od spořitelů mají totiž stále dost.

ČNB, jež obyvatelstvu své země po několik let bezdůvodně zdražovala svými měnovými intervencemi pohonné hmoty, dovolené, elektrotechniku, auta z dovozu, ale i například nákupy zlata, tvrdila, že bez umělého znehodnocování české měny by byl vážně poškozen zejména český exportní průmysl, který by se jinak musel přizpůsobit konkurenci globálního trhu, což ochránce měny nehodlal připustit.

A podobnými důvody ohlupovala ČNB média, jejichž zástupci zřejmě v obavách o příští pozvánku na tiskovou konferenci a nějaký ten dárek v podobě kolekce českých mincí v hodnotě 88 Kč pak přesvědčovali veřejnost o prospěšnosti měnového uvolňování. Obava, že bez intervencí by česká koruna posílila natolik, že by domácí firmy neměly šanci na globálních trzích obstát, se ale již od samého počátku ukazovala jako zcela zbytečná.

Okolní země, které podobně jako Česko nepřistoupily k evropské měně, si po celou dobu devizových intervencí ČNB udržely stabilní kurz svých měn i bez miliardového tištění peněz a nákupů eur. A tím na rozdíl od ČNB nezdražily svým občanům všechno, co se do jejich zemí dováží.

Spekulanti číhají

Intervence skončily a četná média živená ČNB strašila tím, že měnoví spekulanti, kteří si za eura nakoupili koruny, se po jistém čase, až koruna posílí, vrhnou na tuto republiku a zpětným prodejem její měny podlomí stabilitu českého hospodářství. Nic z toho se od ukončení intervencí loni v dubnu nestalo.

Ve své poslední prognóze se ČNB obávala posílení koruny na 25,20 za euro, leč i po zvýšení úrokové sazby na jedno procento nenastala žádná pranice o českou korunu a její deriváty. Koruna naopak oslabila a obchodovalo se s ní za 25,85 za euro, tedy na hladině údajně udržované devizovými intervencemi ČNB. A jaký byl důsledek pro běžného občana? Úplně stejný jako před lety. Drahé tankování u čerpacích stanic i zboží z dovozu, udržování vysoké ceny u komodit obchodovaných v dolarech, mezi něž kromě ropy patří například i zlato.

A ještě něco. ČNB totiž během svých intervencí a téměř nulových úrokových sazeb v tichém spolusouznění s komerčními bankami znehodnocovala úspory obyčejných lidí zápornými úrokovými sazbami. Úroky byly a stále jsou nižší než inflace. A úrokové sazby, jak píšou Hospodářské noviny, žádná z bank na českém trhu ani nyní zvyšovat nehodlá. Ochuzování obyvatelstva při inflaci vyšší než dvě procenta tak bude zřejmě dál pokračovat.

Rudolf Marek

Další z kategorie Z domova