Grafy, který vidíte níže, jasně ukazují, co ta příští bublina vlastně bude. Taková, která nemá nic společného s filozofickými koncepty, jako je kladení si otázky „co jsou to peníze“, nebo „netto není brutto“. Jediné, co ukazuje, je jasná expanze dluhu s jediným zájmem, kterým je nátlak na preference spotřebitele a snaha o transfer (“získání”) jeho dalšího kapitálu.
Graf č. 1 zobrazuje všechny spotřebitelské půjčky vlastněné federální vládou, jak ukazují měsíční výkazy Fedu tzv. výkaz G. 19, týkající se evidence spotřebního kreditu. Ten se zvedl ze 100 miliard v roce 2008 na současný téměř 1 bilion (“slabých” 1000%).
Vlastně tu jedno vysvětlení je: Od té doby, co je úvěr zdrojem fondů, musí být záznam, že ho fondy využívají.
Tady to je…
Většina toho, co drží Americká vláda, se přesunulo do půjček na auta, což ukazuje následující graf. Tento dluh nejenomže přesáhl celkové dluhy, které jsou na kreditních kartách, ale k 30. 9. 2015 se dostal dluh na kreditních kartách amerických domácností na stejné hodnoty, jako to bylo při poslední bublině realitního trhu, kdy se spotřebitelé chovali, jako by už neměl přijít zítřek.
A samozřejmě, že je tu ještě bublina úvěrů na vzdělání / studentské půjčky.
Autor: Dylan St. Germain
Zdroj: Research.stlouisfed.org
