Iniciativa Kryté peníze: za peníze zajištěné proti krizi – emise peněz pouze v rukou Národní švýcarské banky!
Vyeskalovaný „chicagský plán“
Zastánci rakouské školy si budu zprvu myslet, že to zní jako dobrý nápad. Koneckonců „nekryté peníze“ a vytvoření nekrytých náhražek peněz, de facto z ničeho, vždycky vedlo k potlačení tržních úrokových sazeb pod přirozenou hladinu a následně ke zkreslení poměrných cen, falšování ekonomických kalkulací a celého cyklu konjunktur a recesí. Jinými slovy se stavěl ten Kocourkov, který zažíváme dnes.
Avšak již na druhý pohled má iniciativa za plně kryté peníze značné nedostatky. Pochybnosti vyvolá třeba to, proč Švýcarská národní banka dosud proti Vollgeldu ještě nesvolala kobercový nálet antipropagandy, jako to učinila proti předešlému zlatému referendu? Odpověď je jednoduchá: plán „Vollgeldu“ chce zakázat tvorbu „symbolických peněz“ jen komerčním bankám.
Malé ohlédnutí za historií
Iniciativa prosazuje, aby byla pravomoc vytvářet symbolické peníze vyhrazena pouze centrální bance. Tvorba úvěrů i peněz by se tak octla v rukou několika málo nevolených centrálních plánováčů, kteří by tak získali obrovskou moc. Jinými slovy, jedná se o vyeskalovanou verzi „Chicagského plánu“ z roku 1930, který ekonomové v čele s Irvingem Fisherem představili za hluboké hospodářské deprese. Jako vedlejší efekt debaty vznikla tehdy Federální agentura pro pojištění vkladů (FDIC).
FH Knight dnes je považován za jednoho z nestorů této chicagské školy. Ve své době byla vnímána jako „ultralevicová“. Dnes je chicagská škola posvěcena establishmentem do té míry, do které mohou ekonomové vyjadřovat „podporu volnému trhu“, aniž by se museli obávat kariérní sebevraždy. Většinou.
Snad jediným tématem moderních zástupců chicagské školy je, kolik intervencí a v jaké formě by rádi viděli, zejména ze strany centrálních bank. Příkladem budiž třeba Kenneth Rogoff, který se dokázal zviditelnit tím, že centrální banku žádal o vyšší „inflační cíle“ a o zrušení hotovosti.
Greenbackeři a Island
Nemělo by vás tedy překvapit, že iniciativa „Vollgeld“ je víceméně směska levicově smýšlejících občanů, kteří prostě nenávidí bankovní systém a kapitalismus obecně. Zdá se, že Švýcaři z Vollgeldu prostě usilují o předání moci centrálním plánovačům. V tom se příliš neliší od takzvaných Greenbackers v USA, k nimž patří Ellen Brown. Pravdou je, že poté co dva ekonomové MMF v roce 2012 předložili revidovanou verzi chicagského plánu, byl jejich plán zkritizován jako „greenbackařský“.
Mimochodem podobný plán byl také nedávno předložen na Islandu. Všechny tyto plány mají jedno společné: razí ideu, že emisní monopol centrální banky je třeba ještě posílit; že by se centrální banky měly stát jediným tvůrcem dalších symbolických a nekrytých peněz. Jsou to jistě odvážné iniciativy, jelikož ve velitelských křeslech centrálních bank sedí napůl peněžní vykukové, napůl absolutní šílenci.
V kostce řečeno, existuje jen pramálo důvodů, proč podpořit současné stanovy švýcarského Vollgeldu. Vždyť jejich cílem v žádném případě není návrat k opravdu volnému trhu nebo ozdravení měnového systému. Jejich věc by ještě dále centralizovala inflační politiku a umožnila by bankéřům „dirigovat“ úvěrovou politiku. Nicméně švýcarská iniciativa má i své pozitivní aspekty.
Především je kladem to, že Švýcaři již podruhé za krátkou dobu mohou demokraticky diskutovat o fundamentálních ekonomických otázkách. Mohou veřejně projevit svůj názor a švýcarský establishment s tím nic nenadělá.
Audit Fedu? Ale jděte.
Srovnejme s tím také Spojené státy – tam by určitě nebylo možné prosadit audit Fedu. A ECB má ve svých rukou patrně ještě méně zodpovědnosti než Fed. Všimněte si, že nezávislost centrální banky nakonec vždy musí ustoupit politickým potřebám. Plánovači možná argumentují tím, že i náznak zodpovědnosti centrálních bank za jejich konání by narušil nezávislost ekonomik. A víte co? Centrální plánovači se mýlí.
Zdroj: Acting Man
Autor: Pater Tenebrarum
Editor: Daniel Hron
Foto: Acting Man
