Na počátku října Evropská unie použila klasickou lest starou jako demokracie sama: úsporná opatření zůstanou pozastavena, výdaje se podpoří a do popředí se dostanou daňové škrty. A pak voliči půjdou k hlasovacím urnám s pocitem, že jsou zas o něco bohatší.
Po týdnu „tutlání“ Evropská komise skutečně připustila, že její komisař pro ekonomii a daňové záležitosti Pierre Moscovici měl celou dobu pravdu: rozpočet španělské vlády 2016 byl přeci jen trochu nadnesený.
Přes bující hospodářské dezinformace, včetně vhodně načasovaného upgradu ratingu S&P, se ne každý rozhodl nekriticky přijmout růžovou verzi reality španělské vlády. Opravdu se není co divit, když vezmete v potaz následující „symptomy“ ekonomického zotavení Španělska:
1: masivní růst… chudoby.
Podle studie Mezinárodní organizace práce je jeden ze čtyř španělských pracujících na hranici chudoby. Počet lidí, kteří vydělávají méně než 60% průměrné mzdy mezi roky 2000 a 2014 vzrostl na 22,2%!
Ve Španělsku bují švarcsystém, dlouhodobá metla pro vlády celého světa, a celé rodiny a komunity jsou z ekonomiky vyloučeny, napsal španělský Caritas. Nebýt černé ekonomiky, španělská sociální struktura by se už dávno rozpadla.
2. Deaktivizace obyvatelstva
Španělská aktivní populace se zmenšuje mnohem rychlejším tempem, než roste počet pracovních míst, poznamenává Caritas. Hlavním důvodem je masový exodus zahraničních pracovníků a rovněž odliv domácích mozků. Ti nejnadanější odcházejí za prací do Německa, Británie či latinskoamerických zemí. Španělská centrální banka přiznává odliv až 400.000 lidí ročně.
3. Tahle země není pro mladé
Většina nových pracovních míst není vhodná pro čerstvé absolventy, a tak mají mladí šanci na zaměstnání stále pouze 1:2. Většina firem raději najímá pracovníky s rozsáhlými zkušenostmi, což znamená, že čerství absolventi skončí v pasti: „Bez zkušeností není práce a bez práce nejsou zkušenosti.“ Díky absenci inspekčního režimu tak mladí končí v nekonečném cyklu stáží.
Dokonce i těch pár s trvalou a reálnou prací na výplatnici najde číslo daleko menší jak před krizí: Podle OECD poklesla reálná měsíční mzda ve Španělsku o 35% (v roce 2013 to bylo pouze 890 eur).
4. Všudypřítomná nejistota
Od vládní reformy pracovního aktu r. 2013, se Španělsko stalo Mekkou pro mini-zaměstnání; podíl práce na částečný úvazek ve Španělsku vzrostl na 17,4%. Jak říká zpráva Caritas: „Namísto vytváření více pracovních míst je sekáme na stále menší kousky.“ Data Ministerstva práce ukazují, že v srpnu pouze 6,4% uzavřených smluv bylo na dobu neurčitou.
5. Ztracená dekáda
I přes všechny řeči o růstu HDP byla r.2014 skutečná úroveň produkce stále ještě o 5% pod úrovní z roku 2008. Proto začali experti o této dekádě ve Španělsku mluvit jako o ztracené. A to je sotva důvod k oslavám.
6. Neveselý dlouhodobý výhled
Ministerstvo výrazně snížilo vyhlídky na dlouhodobý růst španělské ekonomiky. Hrubá domácí produkce je nyní dole o 14 procentních bodů od roku 2007; finanční prostředky na výzkum, vývoj a inovaci na obyvatele se snížily od € 321,90 z. r. 2009 na 279,30 € v roce 2013.
A nakonec – a to je nejdůležitější. Hlavní příčiny krize se nevyřešily, spíše výrazně zhoršily. Nerovnost a chudoba dosáhly nebývalé úrovně. Agenti velkých finančních skupin se svou pokroucenou logikou i nadále dominují ekonomickým debatám, zatímco produktivní, obchodní a technologické rozdíly mezi severem a jihem Evropy se i nadále vyostřují.
Jak řekl zesnulý britský průmyslník James Goldsmith:
„Ekonomika má sloužit prosperitě, stabilitě a spokojenosti společnosti … Pokud necháte ekonomiku růst, ale za cenu chudoby a nezaměstnanosti a destabilizace, lítáte v průšvihu.“
Editor: Daniel Hron
Zdroj: Don Quijones, RBS, Wolfstreet.com
