Jednorázová daň z bohatství, které by mohla přivést kolaps na akciovém trhu. Obchodní válka s Čínou, která by mohla destabilizovat globální ekonomiku. Uzavření hranic pro podniky, což by v podstatě zabránilo společnostem přesídlit do zahraničí. Podle povahy politiky, o níž diskutujeme, si můžete myslet, že mluvíme o Venezuele nebo Severní Koreji. Mýlíte se, řeč je bohužel o Spojených státech. Do začátku voleb v prezidentských primárkách zbývá v Americe pouhých šest týdnů (k 20. 12:), přičemž kampaně roku 2016 podle všeho vypadají, že budou znamenat katastrofu pro ekonomiku země.
Na jedné straně je tu Donald Trump, který vede průzkumům se svou směsicí nápadů, které hraničí s duševní vyšinutostí. Na druhé straně Hillary Clintonová, nemilosrdně hnána k nominaci svou stranou. Kandidátka s autoritářským politickým programem, který spíš připomíná éru dederónství (Německé východní republiky) nežli zemi, která vždy byla největším volným trhem na světě.
Ve většině předchozích volebních let, by to nehrálo velkou roli. Americká politika byla vždy zkouškou víry pro voliče, již věří v zdravý rozum a zdravou kampaň. Nyní však jde „do tuhého.“ S odhlédnutím od informačního šumu na trzích a humbuku kolem zvýšení sazeb Fedem (16. 12.), existují náznaky o znepokojivém dlouhodobém poklesu americké konkurenceschopnosti na trzích. A pokud se tento problém nevyřeší – a ještě není ani náznak, že by se řešil – celá globální ekonomika bude poražena na hlavu.
Americké volby
V roce 2016 se odstartuje prezidentský závod, resp. na začátku února se spustí po valném zasedání v Iowě, brzy jej budou následovat newhampshirské primárky a primárky v Jižní Karolíně. V polovině března bychom měli mít docela dobrou představu o tom, kdo budou prezidenští kandidáti a s jakým programem vstupují do Bílého domu.
Problém je, že na výběr je pouze ze dvou zel. Clintonová versus Trump.
Pokud si myslíte, že byla Corbynomika (autorem je Richard Murphy, autor knihy Radost ze zdaňování) neortodoxní, jen se podívejte na „Trumpolitiku“. Trump se dostal do médií po celém světě se svým návrhem na zákaz vstupu muslimů na půdu USA, což by příliš nepřispělo americkému $1,4bilionovému turistickému průmyslu. Ale jeho ekonomické nápady jsou stejně neortodoxní. Pro začátek, se netají s úmyslem zahájit obchodní válku s Čínou – „Jen počkejte, šikmoocí, uvalíme na vás 25% daně“, zaznělo v jednom jeho projevu. K tomu přidejme, že má jako eso v rukávu daňové škrty pro státní pokladnu, a že namísto toho nabízí jednorázovou daň z majetku, aby se splatil národní dluh na jeden zátah.
Trumpolitika
Trump přichází s tak zvláštní směsicí nápadů, že ani nevíte, odkud začít s kritikou. Čínské exporty z Číny do USA činí celkem $486bln, neboli 20 % celkové americké ekonomiky. 25% daň z exportů by samozřejmě zvýšila hladinu peněz v pokladně, ale také by zdevastovala čínskou ekonomiku. Globální ekonomika se již teď v létě při vyhlídce na čínské zpomalení povážlivě třásla v základech. Trump by změnil čínský trend na totální depresi, a celý zbytek světa by si odnesl následky.
Ale zdanění Číny by bylo pouhou dráždivou poznámkou ve srovnání s Trumpovým, i když méně často zmiňovaným, plánem ohledně zdanění majetku. Už před deseti lety razil Trump jednorázové zavedení 14,5% daně z jmění většího více nežli než $10mil. Ted, když jsou úrokové sazby stále blízko nule, je těžké pochopit, proč byste měli chtít splatit národní dluh v jednom zátahu, ale ponechme to zatím stranou a uvažujme, jaký by to mělo dopad na trhy. Jelikož společenská smetánka obvykle nedrží 14,5% svého majetku v hotovosti, museli by v obrovském měřítku začít prodávat akcie, dluhopisy a majetky, aby tuto daň mohli zaplatit, což by vyvolalo epický kolaps cen. Nejspíš i globální obchodní válku a pád Wall Streetu. Připomená vám to něco? Ale jistě, rok 1930 a Velkou depresi. Díky.
Mix vyrovnaných rozpočtů a sociálních reforem se pro americkou ekonomiku ukázal jako dost dobrá volba, ačkoli dlužno říct, že tomu dost napomohly peníze lehce vytvořené dotcom bublinou. Clintonova manželka však manželovo nadšení nesdílela. Jeden příklad: nelíbil se jí způsob, jakým mnoho amerických společností hromadilo svou hotovost v zahraničí, a že muselo fúzovat se zahraničními konkurenty, aby mohly přesunout své daňové sídlo. Proto Clintonová navrhuje masivní výstupní výkupní daň na společnosti, které chtějí opustit USA. Skutečné řešení by bylo snížit americké korporátní daňové sazby, které jsou na úrovni 39 %, tedy třetí nejvyšší na světě (pouze Čad a Spojené arabské emiráty mají tuto sazbu vyšší). Ale Clintonová místo toho má v plánu potrestat firmy, které chtějí opustit USA. Možná budou na řadě jednotlivci? Takový druh politiky á la východní Německo tu už jednou byl. K tomu přidejme, že Clintonová chce omezit vysokorychlostní obchodování, zavádět přísnější opatření na bankovní defaulty a znásobit daně z kapitálových výnosů, aby přiměla investory držet akcie po delší dobu. Nic z toho ani zdaleka neřeší reálné ekonomické problémy.
Neztrácejme naději
Je pravda, že ne všechny naděje jsou ztraceny. Například takový Marco Rubio, mladý senátor z Floridy, má celkem rozumný program – jako např. ořezání daňové sazby na 25 % a zrušení daně z kapitálových výnosů a dividend. Ale Rubio musí překonat obrovský náskok ostatních, než se dostane až k vítězné nominaci za Republikánskou stranu. A to přesto, že mezi kandidáty koluje asi tolik rozumných nápadů na posílení hospodářství jako na typické stranické schůzi pionýra (odpusťte nám vtípek).
Nahlédněme ekonomice pod kapotu
Americká ekonomika se možná naoko zotavuje rychleji, než většina ekonomik světa. Ale když se jí podíváte pod kapotu, uvidíte tam znepokojivé dlouhodobé strukturální problémy. Např. míra pracovní participace v USA, kdysi byla světovou špičkou, zejména co do počtu pracujících žen, nyní klesla z 67 % (r. 2000) na současných 62 %, tedy na nejnižší úroveň za 17 let. Mezitím se počet start-upů zhroutil tak hluboko, že USA, kdysi největší podnikatelská země na světě, je nyní co do počtu podniků v meziroční ztrátě (Spojené království má ročně o půl milionu více, a dokonce i Francie si vede líp). Korporátní daňové sazby v USA jsou vysoko nad globální normou, a naopak občanské osobní daně nejsou zdaleka tak konkurenceschopné jako kdysi.
Medián amerických mezd je od roku 1970 stagnující, podle propočtů Jeremy Granthama z organizace GMO. Britský medián za stejné období vzrostl o 60 %, a v některých dalších zemích byl ještě silnější. U žádného státu to však není dobrý trend.
V posledních několika letech USA spoléhaly na dvě věci. Zahájením těžby svých obrovských zásob břidlicového plynu přišly USA k velmi levné energii, a ta vždy napomáhá vytvářet iluzi prosperity. A americký impozantní technologický průmysl vytvořil obrovské, i když úzce koncentrované, bohatství. Ale tyto dva sektory nemohou běžet naplno navždy.
Voliči si budou myslet, že alespoň některý z předních kandidátů se bude chtít pustit do diskuse o tom, jak by země mohla vyřešit některé ze svých základních problémů – a dokonce nejen diskutovat, ale je i napravit. A namísto toho máme na výběr pouze mezi šílenci a autoritáři. Svět potřebuje ke své prosperitě silnější americkou ekonomiku zlepšení trendu pramalá šance.
Zdroj: The Guardian
