8.12.2015 vydal hlavní mluvčí Mezinárodního měnového fondu tuto zprávu.
„Dnes se sešel výkonný výbor Mezinárodního měnového fondu a přijal usnesení, že se mění současná politika netolerance prodlení oficiálním dlužníkům. Upřesnění těchto změn vysvětlíme v následujících dnech.“
Od roku 1947, kdy skutečně začala fungovat Světová banka, v jejímž křesle se vystřídali zastupitelé od Johna. J. McCloye přes Roberta McNamaru a Roberta Zoellicka až po Paula Wolfowitze, se vždy chovala jako odnož amerického ministerstva obrany. Od svého vzniku podporovala americký export, zvláště však export amerických zemědělských produktů, aby Američané řídili země třetího světa tak, aby produkovaly plantážové monokultury namísto toho, aby krmily vlastní obyvatelstvo. (Importovalo se americké obilí). Tato politika byla zabalena do internacionální rétoriky „Co je dobré pro USA, je dobré i pro ostatní svět“.
Mezinárodní měnový fond se stal nástrojem USA v době Studené války. 8. 12. 2015 učinila tato organizace radikální rozhodnutí, které změnilo podmínky, které byly nedílnou součástí mezinárodního finančního systému minulých padesáti let. V minulosti to byla právě tato ústřední instituce, která zachraňovala různé vlády půjčkami od národů jako USA, Německo nebo Japonsko. Byla tím, kdo určoval, který národ se může kvalifikovat jako věřitel či dlužník.
Tento systém „dolarizovaného“ světa tu byl více jak 50 let. A zisky plynuly tomu, kdo půjčoval v amerických dolarech.
Ale 8. 12. 2015 Mezinárodní měnový fond nastoupil do Nové studené války. Půjčují se peníze Ukrajině a tím se porušuje hlavní pravidlo Mezinárodního měnového fondu. Ten praví, že se nesmí půjčovat peníze žádné zemi, která nemá reálnou možnost tento dluh splatit. (Pravidlo z roku 2001 – „Už žádná další Argentina“) Když MMF poskytla Ukrajině na jaře tohoto roku (2015) poslední půjčku, vyjádřila se jeho prezidentka Christine Lagardeová, že „doufá, že tento počin přinese mír“. Ale téměř okamžitě na to ohlásil ukrajinský president Petro Porošenko, že tato pomoc bude použita k pacifikaci Kremlem ovládaných vzbouřeneckých území v Donbasu. Tímto se toto území stává pro jakýkoliv obchodní a finanční pohyb mrtvou zónou. Napětí mezi Ruskem a Ukrajinou se tím ještě znásobilo, došlo k přerušení elektrických rozvodů do Ruskem okupovaného Krymu. Lze předpokládat, že to udělali sami Rusové, aby ukázali na to, jaká obludná garnitura v Kyjevě vůbec vládne. Ekonomicky to jde s Ukrajinou z kopce. Ukrajinská hřivna klesla za rok o jednu třetinu, důchody se téměř nevyplácejí a všude bují korupce.
Přesto se mezinárodní měnový fond rozhodl poslat Ukrajině další půjčky. Lze si představit, že největší podíl z těchto peněz půjde na účty místním oligarchům, kteří svými dlouhými prsty ovládají parlament, ministerstvo spravedlnosti a lokální vlády, tak, aby blokovali jakoukoliv reálnou očistu od korupce.
Tato politika byla ohlášená sloganem : “Pouze tímto dodáváme dluhy vlastněné v amerických dolarech našim spojencům. To, co ve Studené válce proti Rusku jenom doutnalo, se teď rozhořelo ve světě naplno, totiž že je tu dolarový blok ( se satelitní eurozónou) a země BRICS neboli země stojící mimo finanční orbit Ameriky.
Co by mělo Rusko dělat? Zdálo by se pravděpodobné, že by toto „Velké dubisko“ společně s „Říší středu“ mělo vystoupit v Mezinárodního fondu a Světové banky. Co se týká Číny, ta od roku 2017 bude mít svůj jüan jako rezervní světovou měnu. Poněkud dražší, než by si sama přála, ale i tak to bude pro tuto ekonomiku obrovský úspěch. Na druhou stranu ruská ekonomika, založená pouze na vývozu surovin a hlavně zemního plynu a ropy, kdy Medvěděvova vláda počítá pro příští rok s nereálným kurzem 60 dolarů za barel, bude naprosto na kolenou. Rusku nezbude než požádat Světovou banku a Mezinárodní měnový fond o podporu, aby se Rusko, jako stát nerozpadlo. Ekonomickému a finančnímu světu tedy v následujících deseti letech bude vládnout triumvirát dolar-jüan- euro.
Překlad: Dylan Saint Germain
