Ve srovnání s organizací OPEC, po jejímž zasedání přišly masivní výprodeje ropy, může i taková ECB vypadat dobře. „Jistě je lepší je oznámit nějaký výsledek, i když horší, než se očekávalo, nežli vůbec žádný…“ (citujeme tweet od Capital Economics).
Opravdu jsme nezačali novou éru nízkých cen ropy, opravdu nesklízíme ovoce čerstvých technologií a zlatých časů. Ne. Nízké ceny ropy jsou jen nepříjemným dopadem finančních válek.
Viník už je znám. Experti připisují vinu organizaci OPEC a její slabé politice. Citujeme prohlášení T. Homera Bonitsise, profesora ekonomie na Institutu Technologie v New Jersey:
„OPEC nemá moc ovlivnit cenu ropy. Takže jakékoli rozhodnutí OPEC nebude mít žádný dlouhodobý vliv na trh s ropou. Ve světě existuje příliš mnoho „nespolupracujících“ zemí a zemí mimo sféru OPEC, které vrhají negativní stín na efektivitu politických rozhodnutí OPEC. Pokud nám historie může poskytnout nějaká vodítka, je to klesající dlouhodobý trend reálných cen ropy.
Saudská taktika snažit se vyřadit konkurenty pomocí nemilosrdné cenové politiky nepovede v dlouhodobém výhledu ke změně systému… Někteří výrobci mohou dočasně „zavřít krám“, ale vrátí se k produkci, až se ceny vrátí k normálu. Jiní zkrachují, aby svá aktiva mohli odprodat za výprodejové ceny. Nově vzniklí investoři do těchto aktiv mají nižší fixovanou strukturu nákladů na těžbu a výrobu ropy; v podstatě tedy vzniká levnější konkurence! Proto je tato politika dlouhodobě odsouzena k nezdaru.“
Taková je perspektiva ekonoma – avšak sami dobře víte, jak často se ekonomové mýlí.
Vrchol těžby ropy byl dosažen v roce 1973 Spojenými státy při produkci 9,5 milionu barelu/den. Poté ropní princové Saúdské Arábie a Perského zálivu využili organizaci OPEC, aby mohli převzít kontrolu nad světovým trhem s ropou (a manipulovat výrobu a šponovat tak ceny nahoru). Na počátku 80. let se ostatní výrobci odmítli podvolit a Saúdové museli omezit produkci, aby stabilizovali ceny. V roce 1986 se Saúdové mohli pomstít. Zvýšili výrobu o 40 % a díky levné produkci mohli přinutit ostatní (zejména Sovětský svaz) ke snížení jak cen, tak i produkce. SSSR se zhroutil, a ušlý zisk z ropy jistě přispěl k jeho zániku.
Nyní USA vyzvaly Saúdy na souboj
Saúdové volí vyčkávací taktiku, kohoutky ropovodů jsou otevřené, a sledují, jak ceny padají dolů. Je to hra o to, kdo vycouvá první. Saúdové se svými výrobními náklady pod $10/barel dobře vědí, kdo vyhraje.
Jsme v ropné finanční válce. Kam to povede?
Nedopadne to hezky. Počet ropných vrtů USA je o 66 % níže než vrchol z října 2014. Světový počet vrtů je o 22 % níž. Již teď jsou finanční ztráty velké.
Sektor ropy a plynu představoval 37 % z celkového trhu podřadných dluhopisů a problémovost sektoru dosáhla 50,4 %. Takže polovina podřadných dluhopisů ropy a plynu se obchoduje na nouzových úrovních pod výrazným tlakem!
Ekonomové říkají, že současné problémy ropného průmyslu jsou jen výchylka trhu. Extra zdroje ropy však vyžadují cenovou hladinu $60 – $80, aby se vůbec spustila produkce. Nízké náklady, jež přivedly velkou část ropného průmyslu na mizinu, mohou mít účinek delší než následující dekádu.
Expanzi americké produkce ropy a zemního plynu umožnily levné úvěry s výhodným financováním. V této dekádě se však kapitálové náklady na průzkum a produkci podstatně zvýší, jelikož investoři a věřitelé budou vždy zvažovat riziko bankrotu.
Zprávy Reuters uvádí: „Produkce americké ropy dramaticky upadá.“ Průmysl bude trpět nedostatkem kapitálu, dokud se současné ceny ropy alespoň nezdvojnásobí.
Bude to mít celosvětový negativní dopad, zejména na národy s drahou ropou s nerozvinutými ropnými poli, které vyžadují investice.
Např. taková Venezuela je země s bohatými rezervami ropy. Pokud by ropa byla na hladině $150/barel, mohlo by se začít říkat „bohatý jako Venezuelan“. Avšak hladina $40 / barel znamená, že je Venezuela na mizině. To samé platí i o Brazílii, Rusku a dalších zemích.
Jak rozlousknout problém cen ropy?
Odpověď: Saúdští princové a jím podléhající hlavní producenti ropy musí omezit produkci. Každý čerpá na maximální kapacitu, proto je volná kapacita jen něco pod 2 miliony barelů/den (avšak pouze nárazově a krátkodobě). Snížení výroby o 3 % by vrátilo hladinu k normálu – na čtyři milionů barelů/den. Během globálního boomu odstartovaného Čínou (2003-2008) byla volná kapacita OPEC (modré sloupce grafu )nízká. Volná kapacita je nízká i dnes a kohoutky stále běží naplno.
Kdy a kde přijde náhlá smrt?
Nastane na bojišti cen, na akciovém trhu, v myslích finančních vůdců, a nelze ji předpovědět. Ale přijde. Ropní princové Saúdské Arábie a Perského zálivu mají více peněz v bance a nižší výrobní náklady než kdokoli jiný. Budou tlačit na konkurenty, dokud nekapitulují.
Přeživší rádi předají kontrolu nad trhem ropným princům. Norsko a Rusko by mohly vstoupit do OPEC (fakticky, ne-li formálně). Texas, Colorado a Aljaška o tom budou uvažovat. Šibeniční výhledy je nejspíš donutí spolupracovat.
Autor: Larry Kummer
Zdroj: Web Fabius Maximus, Wolf Street
Editor: Daniel Hron
