Desetiletí pečlivé diplomacie a nervózního vyčkávání, které se jako taktika osvědčilo při závodech v jaderném zbrojení mezi lety 1950-70, nyní podle všeho rychle vzalo zasvé kvůli neuváženému činu Turecka.
Během kubánské raketové krize v roce 1962, při sovětské invazi do Afghánistánu v roce 1979, v roce 1980, když byly rozmístěny jaderné zbraně v západní Evropě a při mnoha dalších konfliktech NATO nikdy nezaútočila na Sovětský svaz a Moskva nikdy nenapadla žádnou ze zemí NATO.
To všechno se změnilo, když v úterý 24.11. turečtí stíhači sestřelili ruský bombardér. Turecko bylo vůbec první ze zemí NATO, která takovou akci podnikla od roku 1952.
Putin nazval sestřelení letounu „bodnutím do zad“; Turecko se hájí, že letadlo neuposlechlo několikeré varování.
Pokud existovala nějaká reálná šance na rychlé ukončení války v Sýrii, teď se zdá být zcela v troskách. Ruský prezident Vladimir Putin se snaží podkopat integritu NATO již mnoho let. Ať už to byla ruská letadla v Baltském vzdušném prostoru, zastaralé bombardéry hučící nad pobřežím Británie nebo destabilizace Ukrajiny a anexe Krymu, Putin vždycky NATO provokoval, testoval integritu jejích řad a hledal skulinu ve vzájemné spolupráci. Díky sestřelení ruského letounu může Putin dosáhnout svého cíle, totiž destabilizovat a rozdělit NATO.
Putin zachová vůči Turecku racionální postoj
Tehdejší NATO – vojenská aliance USA a západní Evropy, držela pevně při sobě jako jeden stát.
Generální tajemník NATO Jens Stoltenberg řekl, že spojenectví nadále trvá i po mimořádném úterním zasedání, na němž muselo Turecko vysvětlit svým spojencům, k čemu že vlastně došlo.
„Jak jsme již několikrát dali jasně najevo, solidárně stojíme za Tureckem a hodláme podpořit územní celistvost tohoto našeho spojence v rámci NATO,“ řekl Stoltenberg.
Němečtí a čeští diplomaté vyjadřují překvapení nad uspěchanou „obrannou“ akcí Turecka – přijmeme-li americké propočty, že ruský letoun se uvnitř tureckého vzdušného prostoru nacházel pouze po dobu 30 sekund nebo méně.Americký prezident Barack Obama uvedl, že Turecko má právo bránit svůj vzdušný prostor, a dodal, že více se dozvíme po jednáních s prezidentem Recepem Tayyipim Erdoğanem v nejbližších dnech.
Je to promarněná šance?
Obama a jeho host v Bílém domě, francouzský prezident Francois Hollande, vyzvali Rusko, aby na cíle ISIS v Sýrii udeřili společně, ve shodě se svou válečnou koalicí, a nikoli každý za sebe.
To se snad jevilo jako pravděpodobnější scénář v týdnu, kdy Francie a Rusko truchlily nad obětmi hrůz způsobenými ISIS, a kdy jim citlivý moment mohl pomoci najít kompromis ohledně řešení situace v Sýrii.
Hollande ztratil kvůli pařížskému útoku ISIS 130 občanů a Putinovy ztráty činily 224 lidí, za což mohli terorističtí atentátníci, kteří vyhodili do povětří ruské dopravní letadlo o několik týdnů dříve. Oba mají morální autoritu dost velkou na to, aby stmelili své národy do kolektivní akce.
V mezinárodní diplomacii to byl vzácný okamžik a některé diplomaté již začali očekávat, že by se ruská politika v Sýrii (a podpora Asadova režimu) mohla dočkat změn. Sice ne snadno ani rychle, ale šance tam byla. A Erdogan ji promarnil.
Putinův zisk
Sestřelení ruského tryskáče zavání, jak Erdogana obviňují jeho odpůrci – ambicí vzkřísit Osmanskou říši. Erdogan je teď vystaven na pospas kritice, že je na radikální islamisty příliš měkký. Putin zašel v kritice dál – a říká, že Erdogan, hlava členského státu NATO, straní teroristům.
A to je právě důvod, proč – na první pohled – ztráta života jednoho pilota znamená takovou diplomatickou pohromu.
Situace může nahrávat do karet Putinovi
Po všechny ty roky se Putin snažil podkopat jednotu NATO a Erdoganův ukvapený tah mu nyní naservíroval příležitost. Můžeme pátrat po sledu událostí, jež vedly až k sestřelení letadla, ale co se stalo, stalo se.
Partneři Turecka v NATO na něj nyní mohou pohlížet jedině jako na svéhlavý stát a nestabilní prvek ve velmi citlivé situaci. Turecko zjevně není stabilním partnerem schopným duchaplnosti, která se očekávala od spojenců v době studené války. Erdogan celou tu křehkou rovnováhu rozbil.
Turecko upřednostňuje kurdské cíle nad ISIS
V Turecku i mezinárodně má Erdogan má pověst solitéra, jenž protlačuje svůj vlastní program, ať už jde po proudu nebo proti němu.
V Turecku navíc téměř nelze mluvit o nějaké svobodě tisku – jen se poptejte novinářů, kteří skončili ve vězení, když se snažili pravdivě psát o letošních volbách. Erdoganova strana překvapivě zvítězila, i když v letním průzkumu preferencí byla propadákem.
Hrozba ISIS. Turecko se připojuje ke koaličním náletům proti ISIS v Sýrii
Přestože Spojené státy vidí v kurdských bojových skupinách naději, jak porazit ISIS, Turecko na ně i nadále útočí. Mnoho lidí v Turecku vnímá možnou perspektivu samostatného státu pro Kurdy jako větší hrozbu než náboženský extremismus Isis. Erdogan navíc sklidil značný ohlas, když posunul Turecko zpět z jeho sekulární minulosti a vzkřísil islamismu v turecké politice.
Ve skutečnosti, jak se zdá, Erdogan vkládá naděje do umírněnějšího Muslimského bratrstva Sýrie, které má překazit plány skutečným radikálům, ale klidně se může stát, že je pouze balamucen.
Závěrem
Viníkem incidentu na syrské hranici může být Putin, stejně jako Erdogan. A můžeme se vsadit, že ISIS pozorně sleduje situaci.
Jediným vítězem po sestřelení ruského tryskáče je vůdce Sýrie Assad.
Zdroj: CNN
Foto: Freemalaysia.com, Reuters.com
