Zlato má pro své vlastníky nejen tradiční charakter. V úsporách je uchovatelem hodnoty, může být využito jako univerzální platební prostředek, chrání bohatství v nejistých dobách a je velmi likvidní. Naopak nevýhodou mohou být vysoké transakční náklady, dále riziko uloupení takovýchto úspor, pokud nejsou uloženy v trezorech bank (což je ale zase nákladné), volatilita ceny zlata, ale také jeho možné zlehčování (tedy snižování obsahu kovu oproti dané nominální hodnotě) nebo obtížně zjistitelná výše obsahu zlata ve špercích. Vysoká poptávka po zlatu jako uchovateli hodnoty pak vedla k výraznému nárůstu objemu importovaného zlata do země. Od ledna do září letošního roku bylo do Indie dovezeno více než 660 tun zlata a podle dynamiky růstu je odhadováno, že za celý rok 2015 dosáhne import 1000 tun. Vysokému dovozu zlata nedokázala zabránit ani vysoká importní cla, ani další restrikce k omezení dovozu. Zvyšuje se také objem importovaného stříbra. Indická vláda proto na začátku září představila nový program Zlaté monetizace (Gold Monetization Scheme) a program Svrchovaných zlatých obligací (The Sovereign Gold Bond Scheme).
Stěžejním cílem je mobilizace přebytku zlatých zásob držených soukromými subjekty (Indická vláda, 2015). Díky tomu bude toto zlato uvedeno do oběhu, čímž se poskytne nová možnost pro šperkaře, jak získat zlato pro svou výrobu. Zlato tak nebude ležet ladem, ale bude přinášet svému vlastníkovi úrok, který bude navíc osvobozen od daní. Zároveň se tak sníží závislost země na dovozu zlata a sníží se deficit běžného účtu platební bilance. Spuštění obou programů je naplánováno na listopad tohoto roku. Doprovázeny budou navíc emisí prvních zlatých mincí v Indii. Doposud mohli obyvatelé zlaté mince a slitky získat pouze jejich dovezením ze zahraničí. Mince tak budou sloužit jako alternativa ke zlatým dluhopisům. Projekt navazuje na obdobný program z roku 1999, který však kvůli nízkému úročení neuspěl. Klíčovým bodem současného projektu tak bude právě výše úroků plynoucích z uloženého zlata. Původní akce navíc narazila na neochotu obyvatel, kteří na základě svých preferencí upřednostňují investice do zlata před dlouhodobými depozity.
Vláda odhaduje, že by v rámci mechanismu mohla získat až 20 tisíc tun zlata drženého domácnostmi. Nově představenou verzi projektu podporuje také organizace World Gold Council, která se zabývá rozvojem trhu se zlatem. Program Zlaté monetizace: Koncept představila indická vláda s cílem uvést do oběhu zlato držené domácnostmi a investory. Projekt se dělí na dvě části – zlatá depozita pro obyvatelstvo a zlaté půjčky šperkařům – které spolu souvisí. Občanům bude umožněno uložit minimálně 30 gramů zlata a to na 1-3 roky, 5-7 let nebo 12-15 let. Držené šperky a mince budou muset nejprve projít testem ryzosti, a než se stanou vkladem na zlatém účtu, budou roztaveny. Splacení pak bude probíhat dvěma způsoby. V krátkém období bude mít vkladatel na výběr mezi zlatem a hotovostí, ve středním a dlouhém období však bude docházet ke splacení pouze v hotovosti. Oproti minulému pokusu z roku 1999 přinese současný projekt vyšší úrokové míry (vláda počítá s úroky mezi 1,5 a 2 %, možná i nad 2 %). Podstatné je i přenesení rizika na vládou vytvořený Zlatý rezervní fond (Gold Reserve Fund). Ten bude pod záštitou centrální banky zaručovat, že daná částka bude vyplacena, a to minimálně ve výši vkladu. Vklady tak nebudou ohroženy možným poklesem cen zlata. Šperkaři pak budou moci získat toto zlato pro svou dílnu na základě zlatých půjček od bank (Indické ministerstvo financí, 2015a).
Program Svrchovaných zlatých obligací: Indická vláda chce rovněž přesměrovat část úspor obyvatelstva od fyzického zlata k obligacím, které by měly zlato jen jako podkladové aktivum a pro své spojení se zlatem by mohly být pro investory atraktivní. Předpoklad vlády počítá s tím, že každoročně bude investováno až 300 tun zlata. Zlaté obligace budou emitovány v indických rupiích v nominálech 5, 10, 50 a 100 gramů zlata, a to převážně na dobu mezi 5 a 7 roky. Důležitou součástí projektu je stanovení maximálního stropu investic ve výši 500 gramů zlata na osobu za rok. Vyplacení obligací pak bude probíhat v indických rupiích. Nicméně zlaté dluhopisy nejsou zajištěny proti riziku poklesu cen zlata, které přechází celé na investora. Zlatý rezervní fond se v tomto případě stará pouze o výplatu úroků a následně celé částky v aktuálním směnném poměru zlata a indické rupie, případně provádí kroky pro zachování udržitelnosti systému. S programem je spojeno pět aspektů, které mu přidávají na atraktivnosti.
Prvním z nich jsou výnosy – fixní nebo plovoucí. Predikce počítají s tím, že by se vláda s ohledem na vnitřní a vnější podmínky na trzích mohla rozhodnout pro více než 3 % ročně. Dalším lákadlem je možnost získání půjčky proti zástavě zlatých dluhopisů, a to často za výhodnějších podmínek. Třetím plusem je pak rozdělení nákladů, protože veškeré náklady spojené s distribucí, prodejem a emisí budou hrazeny vládou. Nesporným kladem je také zavedení daňových bonusů. Posledním faktorem je potom likvidita. Doba splatnosti bude sice mezi 5 a 7 lety, ale obligace mohou být kdykoli zobchodovány (Indické ministerstvo financí, 2015b).
Z toho plyne závěr…
Zlato bylo základem mezinárodního měnového systému po stovky let. Situace se změnila až ukončením směnitelnosti dolaru za zlato a náhradou zlata jednotkou SDR v rámci Mezinárodního měnového fondu. Zlato i nadále zůstalo součástí devizových rezerv a dodnes slouží k jejich diverzifikaci. Mnohé centrální banky tak nadále drží významné množství zlata ve svých rezervách. Některé pak v posledních letech dokonce své zlaté rezervy navyšují, a to navzdory faktu, že zlato nenese úrok a jeho uskladnění je nákladné. Z pohledu soukromých investorů je pak zlato uchovatelem hodnoty. Na příkladu Indie byla ukázána možnost změny úlohy zlata v ekonomice a přesunu soukromých investic od fyzického zlata do dluhopisů se zlatem jako podkladovým aktivem. Zda budou indické projekty zlaté monetizace a zlatých dluhopisů úspěšné však ukáží až následující měsíce.
Autor: Iveta Valášková, ČNB
